Nemoci z nedostatku

Trápí vaše terčovce děrová nemoc nebo deformace ploutví? Článek se zabývá souvislostí mezi kvalitou vody, nedostatkem minerálních látek a stopových prvků a zdravotními problémy ryb. Popisuje také zkušenosti s používáním demineralizované vody a doplňováním minerálních látek při chovu a odchovu terčovců.

Rizika vodovodní vody a těžkých kovů

Za šťastného se může považovat akvarista, který má v dnešní době k dispozici kvalitní vodu a může ji měnit bez obav, že tím uškodí svým rybám.

Již dlouho je známo, že ve velkých městech bývá vodovodní voda ošetřena dezinfekčními prostředky, jako je například chlor. Je to nutné, protože vodárny musí do domácností dodávat vodu zbavenou choroboplodných zárodků. Pokud se voda nechá stříkat sprchou do vany, zbaví se tak chloru. Další dezinfekční látky a případné těžké kovy lze neutralizovat kvalitním prostředkem na úpravu vody.

Takto upravená voda je poté vhodná do akvária. Ve venkovských oblastech způsobuje nadměrné hnojení polí vysoké hodnoty dusičnanů. Je třeba zohlednit také zatížení pesticidy, které se v minulosti používaly v zemědělství téměř bez omezení. Tyto jedovaté látky již dávno pronikly do podzemních vod a s prameny se dostávají na povrch. Přestože jsou téměř neměřitelné, jejich neustálým příjmem je náš organismus zatěžován. Jen Bůh ví, kolik onemocnění takto vzniklo.

Dalším problémem jsou ionty těžkých kovů, které se nepozorovaně dostávají do akvarijní vody. Nově položené měděné trubky tak mohou být příčinou otrav. Bez problémů nemusí být ani použití dešťové vody při výměně vody, pokud stéká měděnými okapy. Zejména při kyselém dešti se do vody rozpouští mnoho iontů mědi, které mohou později způsobit otravu ryb.

Někteří akvaristé zatěžují rostliny a vzduchové hadičky olověným páskem, což může také vést k otravám.

Těžké kovy nesmějí přijít do styku s akvarijní vodou, zejména pokud pH klesne pod 7, protože pak se do vody uvolňují ionty kovů. Hromadí se v ní a mohou způsobit otravu ryb. Než se na rybách projeví příznaky, může uplynout delší doba. Pak hovoříme o plíživé otravě.

Úskalí moderní úpravy vody: Osmóza a iontoměniče

Kvůli problémům způsobeným nevhodnou vodou se mnoho akvaristů rozhodlo odstraňovat škodlivé látky z vody pomocí zařízení na její úpravu. Pořizují si proto zařízení pro reverzní osmózu a iontoměniče. Iontoměniče, jak již název napovídá, nahrazují jedny ionty jinými. Podle použité náplně lze z vody odstranit zatěžující látky, jako jsou dusitany, dusičnany, fosfor nebo ionty kovů, a vyměnit je za neškodné látky, většinou za kuchyňskou sůl. Při demineralizaci se vymění ionty H+ a OH−, a vznikne tak zcela čistá voda odpovídající destilované vodě. Látky, které nejsou v iontové formě, se z vody neodstraní. Ve vodě tak zůstávají jedovaté pesticidy nebo bílkoviny.

Reverzní osmóza odstraňuje z vody až 95 % látek. Čím je výsledná voda (permeát) čistší, tím větší je množství odpadní vody. Navzdory této nevýhodě získáme vodu, u níž si můžeme být jisti, že neobsahuje žádné škodlivé látky. Takové vodě však chybějí všechny minerální látky a stopové prvky obsažené v přírodní vodě.

Ve velkých odchovnách ryb jsou kolony iontoměničů zapojeny v bypassu k biologickým filtrům, aby odstraňovaly odpadní produkty, jako jsou fosfáty a dusičnany, které by se jinak ve vodě hromadily a zatěžovaly ryby. Pryskyřice bohužel nepůsobí dostatečně selektivně a kromě požadovaných látek odstraňují z vody i látky, které by v ní měly zůstat. Desetiletí praxe ukázala, že tyto pryskyřice z vody odstraňují také životně důležité minerální látky. V důsledku toho se u ryb projevují nemoci z nedostatku těchto látek.

Tyto nemoci se mohou projevit i při použití nejkvalitnější pramenité vody. Předpokládá se, že pramenitá voda obsahuje všechny potřebné minerální látky a stopové prvky a je ideální pro chov a odchov ryb. To však neplatí ve všech oblastech, kde voda pramení.

Jeden známý chovatel terčovců žije v oblasti Odenwaldu, kde má voda tyto hodnoty: pH 6, 0,5 KH a elektrickou vodivost 80 µS/cm. Hodnota pH je nízká, protože voda obsahuje mnoho rozpuštěného CO₂.

Po vyprchání plynů se hodnota ustálí na pH 7.

Když v sedmdesátých letech začal s chovem terčovců, zjistil, že jeho pramenitá voda není optimální, protože se u nadměrně velkého podílu malých ryb objevovaly deformace ploutví a žaberních víček. Také se u velkých ryb po několika týdnech v této vodě objevily díry v oblasti hlavy. Pokud byla tato pramenitá voda smíchána s vodovodní, příznaky sice zeslábly, ale nezmizely úplně.

Děrová nemoc: Jde o parazity, nebo o minerály?

Chovateli bylo jasné, že díry v hlavě nemohou být výhradně důsledkem přemnožení bičíkovců ve střevech ryb, jak se tvrdilo v odborné literatuře. Také u ryb, které prokazatelně nebyly napadeny bičíkovci, se po krátkém čase v jeho pramenité vodě objevily díry v hlavě. Postižené ryby navíc dokázal během osmi až dvanácti týdnů vyléčit přidáváním minerálů a vitaminů.

I při napadení střevními parazity může docházet k nemocem z nedostatku. Pokud jsou střeva terčovců nadměrně napadena parazity a bakteriemi, nemusí pomoci ani vysoce účinná léčiva. Většinou se již mnohem dříve objevily chyby v podmínkách chovu a ve výživě, které později nelze napravit. Následkem takového dlouhotrvajícího stresu je podráždění a zánět střev i množení různých parazitů. Jakmile sliznice střev není funkceschopná, ryba nemůže potravu plně strávit a dochází k nemocem z nedostatku. Děrová nemoc je jedním z raných příznaků a problém lze řešit optimální stravou a přísunem minerálních látek. Pokud však ryby příliš zhubnou a mají hřbet jako ostří nože, je již na jakoukoli pomoc pozdě.

Mechanismus vzniku nemocí z nedostatku

Tropické vody často vykazují extrémně nízkou elektrickou vodivost, a přesto se u ryb z odchytu neprojevují nemoci z nedostatku. Jde o osmotický problém. Sladkovodní ryby mají v těle vyšší obsah soli, než je v okolní vodě. Čím nižší je vodivost vody, tím větší je osmotický rozdíl. Kůže ryb a membrány jejich buněk jsou pro rozpuštěné látky nepropustné, pro vodu však propustné. Kvůli rozdílné koncentraci solí vniká do těla sladkovodní ryby voda, která je následně vylučována ledvinami.

Při vylučování se ztrácejí také životně důležité minerální látky a stopové prvky. Ryba tyto chybějící látky aktivně doplňuje přes žábry, kůži a ve střevech. V přirozených vodách jsou minerální látky a stopové prvky sice obsaženy v extrémně nízké koncentraci, ale ryby je mají trvale k dispozici. V akvarijní vodě se minerální látky během krátké doby spotřebují; část z nich se přemění na sloučeniny nerozpustné ve vodě a vysráží se. Ryby je pak již nemohou přijímat. Pokud se v této situaci voda vymění za demineralizovanou vodu z reverzní osmózy nebo iontoměniče, spotřebované minerální látky se nedoplní.

Během několika málo týdnů může být nedostatek minerálů akutní. Zvláště se to projeví při nedostatku vápníku a magnézia. Když se zásoby uložené v těle vyčerpají, snaží se ryba nedostatek nahradit z vlastních tělesných tkání. Začne rozpouštět chrupavku v oblasti hlavy, aby tak získala vápník a magnézium. Chrupavka se změní v kašovitou hmotu. Po čase se na postiženém místě protrhne kůže a rozložená chrupavka vystoupí na povrch. Zůstane po ní více či méně hluboká díra, kterou rychle osídlí různé patogeny.

Důležité je chybějící minerální látky a stopové prvky dodávat cíleně. Mnoho akvaristů proto míchá demineralizovanou vodu s tvrdou vodovodní vodou. Funguje to pouze tehdy, jde-li o přirozeně tvrdou vodu. V mnoha oblastech se přirozeně měkká voda v úpravnách pouze přitvrzuje. Naměřená vodivost a odpovídající uhličitanová tvrdost jsou sice vysoké, minerální látky a stopové prvky však přesto chybějí. Tento problém postihuje nejen velké cichlidy, například terčovce. Stěžuje si na něj také mnoho chovatelů teter a malých cichlid. Používají demineralizovanou vodu, aby předešli otravě plůdku a dosáhli nízké vodivosti potřebné pro odchov.

Prevence deformací u plůdku a mladých ryb

Pokud plůdek vyrůstá ve vodě s nedostatkem minerálních látek a stopových prvků, dochází k deformacím ploutví a žaberních víček. Tyto deformace vznikají při vývoji postižených částí těla, často již v larválním stadiu. Na rozdíl od děrové nemoci již tyto deformace nelze odstranit přidáváním minerálů a stopových prvků.

Praxe: Jak správně doplňovat minerální směsi

Mnoholeté výzkumy přidávání minerálních látek a stopových prvků do vody ukázaly, že jimi lze účinně předcházet nemocem z nedostatku, jako je děrová nemoc, i deformacím mladých ryb. Pravidelným přidáváním mořské soli do vody ve své odchovně dokázal chovatel snížit ztráty způsobené deformacemi na méně než 10 %. Experimenty s dalšími minerálními látkami přinesly další úspěchy.

Po letech experimentování se osvědčila směs minerálů, která obsahuje více než 60 minerálů a stopových prvků a má nízký obsah chloridů a sodíku. Pravidelným přidáváním takové směsi lze účinně předcházet projevům z nedostatku.

Použitím takové směsi snížil chovatel ztráty způsobené deformacemi pod 1 %. U žádné z jeho ryb se již děrová nemoc neobjevila.

Vodu z pramene zachycuje do nádrže o objemu 30 m³. Hodnota elektrické vodivosti je 80 µS/cm. Postupným přidáváním směsi zvýší vodivost na 200 až 220 µS/cm. Tuto vodu používá ve vytíracích i odchovných nádržích. Voda se v nich mění automaticky 5× denně, přičemž se každý den vymění celkem 10 % objemu nádrží.

Je třeba dbát na to, aby směs minerálů při skladování nenavlhla. Vlivem vlhkosti začnou minerály a stopové prvky reagovat mezi sebou a poté již nejsou ve vodě rozpustné. Totéž se stane, pokud se směs před přidáním do vody nejprve rozpustí v malé sklenici. Je důležité směs jemně rozprášit po hladině upravované vody, aby se minerály a stopové prvky zcela rozpustily a mohly je přijímat organismy ryb.

Autor: Kersten Opitz
Publikováno 8.5.2019
Aktualizace 25.9.2026