Šťastným se může nazývat akvarista, který v dnešní době má k dispozici dobrou vodu a může provádět výměnu vody bez jakýchkoliv obav že by tím škodil svým rybám.

Je již dlouho známo, že ve velkých městech je vodovodní voda často smíchána s desinfekčními prostředky jako je například chlór. To je nutné, protože vodárny jsou povinné dodávat do domácností vodu zbavenou choroboplodných zárodků.  Pokud se voda nechá stříkat sprchou do vany, zbaví se tak chlóru. Další desinfekční látky a možné těžké kovy lze neutralizovat dobrým prostředkem na úpravu vody. Poté je upravená voda vhodná do akvária. Ve venkovských oblastech způsobuje nadměrné hnojení polí vysoké hodnoty dusičnanů. K tomu je třeba brát ohled na zatížení pesticidy, které byly v minulosti používané v zemědělství skoro bez jakýchkoli omezení. Již dávno tyto jedovaté látky pronikly do spodních vod a dostávají se prameny na povrch. Jsou sice skoro neměřitelné ale neustálým příjmem je náš organizmus zatížen.  Jen bůh ví kolik onemocnění takhle vzniklo.

Dalším problémem jsou iony těžkých kovů, které se nepozorovaně dostávají do akvarijní vody. Takhle mohou nově položené měděné trubky mohou být důvodem otrav. Ale i použití dešťové vody použité při výměně vody nemusí být bez problémů, pokud stéká měděnými okapy. Obzvláště při kyselém dešti se mnoho ionů mědí rozpustí do vody a později způsobí otravu ryb.

Někteří akvaristé zatěžují rostliny a vzduchové hadičky olověným páskem, což může také vést k otravám.

Těžké kovy nesmí přijít do styku s akvarijní vodou, obzvláště pokud pH klesne pod 7, protože pak se iony kovy uvolňují do vody. Obohacuji vodu a způsobují pak otravy ryb. Může to trvat delší dobu než se na rybách projeví příznaky otravy. To se pak mluví o plíživé otravě.

Na základě problémů, které jsou způsobeny nevhodnou vodou, mnoho akvaristů se rozhodlo odstraňovat škodlivý z vody pomocí zařízení na úpravu vody. Z tohoto důvodu si pořizují reverzní osmózy a iontoměniče. Iontoměniče, jak již název napovídá, nahrazují jedny ionty za jiné. Dle použité náplně, lze z vody odstranit zatěžující látky jako jsou dusitany, dusičnany, fosfor nebo ionty kovů a vyměnit za neškodné látky, většinou za kuchyňskou sůl. Při demineralizaci se vymeni H+ a OH+- iony a tak vzniká absolutně čistá voda, která odpovídá destilce. Látky, které nejsou v Iónové formě, nejsou z vody odstraněny. Tak zůstávají ve vodě jedovaté pesticidy nebo bílkoviny. 

Reverzní osmózy odstraňují z vody až 95% látek. Čím je čistější výsledná voda (pemeat) tím je vyšší množství odpadní vody. Přes nevýhodu velké ztráty vody získáme vodu, u které si můžeme být jisti, že neobsahuje žádné škodlivé látky. Ale této vodě chybí všechny minerální látky a stopové prvky které jsou obsažené v přírodní vodě.

Ve velkých odchovnách ryb jsou kolony iontoměničů zapojené v bypassu k biologickým filtrům aby odstranily odpadní produkty jako fosfáty a dusičnany, které by se ve vodě obohacovaly a zatěžovaly ryby. Bohužel pryskyřice nepůsobí dostatečně selektivně a z vody mimo požadovaných látek odstraňují i látky, které by tam měly zůstat. Desetiletí praxe ukázaly, že tyto pryskyřice navíc z vody odstraňují i životu důležité minerální látky. Důsledkem toho se na rybách projevují nemoci z nedostatku těchto látek.

Tyto nemoci se mohou projevit i při použití nejkvalitnější pramenité vody. Předpokládá se, že pramenitá voda obsahuje všechny potřebné minerální látky a stopové prvky a je ideální k použití při chovu a odchovu ryb. To ale neplatí ve všech končinách kde voda pramení. 

Jeden známý chovatel terčovců bydlí v oblasti Odenwaldu, kde má vodu těchto hodnot: pH 6, 0,5 KH, el. Vodivost 80 mikro Siemens/cm, 10 -20. Hodnota pH je nízká protože voda obsahuje mnoho rozpuštěného CO2. 

Po vyprchání plynů se hodnota ustálí na pH 7.

Když v sedmdesátých letech začal s chovem terčovců, zjistil, že jeho pramenitá voda nemůže být optimální, protože měl nadměrně velký podíl malých ryb s deformacemi ploutví a žaberních víček. Také se u velkých ryb po několika týdnech v této vodě objevily díry v oblasti hlavy. Pokud byla tato pramenitá voda smíchána s vodovodní, symptomy sice zeslábly ale nezmizely úplně.

Chovateli bylo jasné, že díry v hlavě nemohou být výhradně důsledkem přemnožení bičíkovců ve střevech ryb, jak to bylo   tvrzeno v odborné literatuře protože ryby, které prokazatelně nebyly napadeny bičíkovci mely po krátkém čase v jeho pramenité vodě také díry v hlavě.  Mimo to mohl napadené ryby přidáním minerálů a vitamínů během osmi až dvanácti týdnů vyléčit. 

I při napadení střevními parazity může docházet k nemocem z nedostatku. Pokud jsou střeva terčovců nadměrně napadena parazity a bakteriemi, tak ani použití vysoce účinných léčiv nepomůže. Většinou se již mnohem dříve byly chyby v podmínkách chovu a výživě, které později není možné napravit. Následkem takové dlouhotrvajícího stressu je dráždění a záněty ve střevech tak i množení různých parazitů. Když už je sliznice střev není funkce schopná nemůže ryba plně strávit potravu a dochází k nemocem z nedostatku. Děrová nemoc je jedním z raných příznaků a problém lze řešit optimální stravou a přísunem minerálních látek. Pokud ryby ale moc zhubnou a mají hřbet jako ostří nože, tak to už je pro jakoukoli pomoc pozdě.

Jak dochází k takovým projevům z nedostatku?

Tropické vody často vykazují extrémně nízkou elektrickou vodivost a přesto se na rybách z odchytu neprojevují nemoci z nedostatku. Celé je to osmotický problém. Sladkovodní ryby mají ve svém těle vyšší obsah soli než je v okolní vodě. Čím nižší je vodivost vody, tím vyšší je osmotický rozdíl. Kůže ryb a membrány jejich buněk jsou pro rozpuštěné látky nepropustné, pro vodu ale propustné. Protože jsou biologické membrány propustné ven ve směru vyšší koncentrace soli, vniká do sladkovodní ryby jen voda, která je pak vylučována přes ledviny. 

Při vylučování jsou tak ztraceny i životu důležité minerální látky a stopové prvky. Ryba tyto chybějící látky doplňuje aktivně přes žábry, kůži a ve střevech. V přirozených vodách jsou minerální látky a stopové prvky sice obsaženy v extrémně nízké koncentraci, ale jsou rybám permanentně k dispozici. V akvarijní vodě jsou minerální látky v krátkém čase spotřebované, část z nich se přemění na ve vodě nerozpustné sloučeniny a vysráží se. Ryby je pak již nemohou přijmout. Pokud je v této situaci provedena výměna vody s demineralizovanou vodou z reverzní osmózy nebo z iontoměniče, nejsou spotřebované minerální látky doplněny. Během několika málo týdnů může nedostatek minerálů být akutní. Obzvláště se to projeví při nedostatku vápníku a magnézia. Když jsou v těle uložené zásoby spotřebované, snaží se ryba nedostatek pokrýt s vlastí tělesné podstaty. Začne rozpouštět chrupavku v oblasti hlavy aby tak získala vápník a magnézium. Chrupavka s změní v kašovitou hmotu. Po čase se na postiženém místě protrhne kůže a rozložená chrupavka vystoupí na povrch. Zpětně zůstane více či méně hluboká díra, která je pak rychle osídlena různými patogeny.

Důležité je chybějící minerální látky a stopové prvky dodávat cíleně. Mnoho akvaristů proto míchá demineralizovanou vodu s tvrdou vodovodní vodou. Toto funguje jen v případě, pokud se jedná o přírodně tvrdou vodu. V mnoha oblastech se jen přírodně měkká voda v úpravnách vody jen přitvrzuje. Sice je měřena vysoká vodivost vody a odpovídající uhličitanová tvrdost ale minerální látky a stopové prvky přesto chybí. Tímto jsou postiženi nejen velké cichlidy jako např. terčovci. I mnoho chovatelů teter a malých cichlidek si na tento problém stěžují. Používají demineralizovanou vodu aby předešli otravě plůdku a i aby dosáhli pro odchov nutnou nizzskou vodivost vody. 

Pokud plůdek vyrůstá ve vodě s nedostatkem minerálních látek a stopových prvků, dochází k deformacím na ploutvích a žaberních víčkách. K těmto deformacím dochází při vývoji postižených částí těla a to často již v larválním stádiu. Tyto deformace ji nelze odstranit přidáváním minerálů a stopových prvků jako u děrové nemoci.

Mnoholeté výzkumy o přidávání minerálních látek a stopových prvků do vody ukázaly, že lze jimi účinně předcházet nemocem z nedostatku jako je děrová nemoc a i deformacím u mladých ryb. Chovatel pravidelným přidáváním mořské soli do vody vé své odchovně mohl snížit velké ztráty způsobené deformacemi na méně než 10 procent.  Experimenty s dalšími minerálními látkami přinesly další úspěchy. 

Po létech experimentování se osvědčila směs minerálů, obsahující více než 60 minerálů a stopových prvků a s nízkým obsahem chloridů a sodíku.  Pravidelným přidáváním takové směsi lze účinně předcházet projevům z nedostatku. 

Použitím takové směsi snížil chovatel ztráty vlivem deformací pod 1 procento.  U žádné z jeho ryb se již děrová nemoc neobjevila. 

Vodu z pramene zachytí do 30 m3 nádrže. Hodnota elektrické vodivosti je 80 mikroSiemens. Postupným přidáním směsi zvýší vodivost na 200 až 220 mikroSiemens. Tuto vodu používá jak do vytíracích tak o odchovných nádrží. V těchto nádržích je voda měněna automaticky 5x denně a celkem denně tak vymění 10 procent objemu nádrží. 

Je třeba dbát aby směs minerálů při skladování nenavlhla. Vlhkem dojde k reakci minerálů a stopových prvků mezi zebou a ve vodě již pak nejsou rozpustné. Totéž se stane když se směs nejdříve rozpustí v malé sklenici před přidáním do vody. Je důležité směs jemně rozprášit po hladině vody, která se má směsí upravit aby tak došlo k úplnému rozpuštění minerálů a stopových prvků do vody a mohou tak být přijaty organizmy ryb.