Úvod 

Sacharidy jsou oproti výživě teplokrevných živočichů méně energeticky zastoupenou složkou výživy ryb, ale právě přecenění nebo nedocenění jejich významu a někdy nedostatečné informace o vzájemných vztazích vedou k chybám v jejich používání. Kromě toho mezi sacharidy jsou i látky, které výrazně mohou pomoci při zlepšování zdravotního stavu ryb a krmných živočichů. 

Co jsou sacharidy? 

Podle biochemické terminologie pojem sacharidy znamená totéž, co se dříve označovalo jako uhlohydráty, uhlovodany, karbohydráty, glycidy, bezdusíkaté látky výtažkové.  I v současné době jsou v krmivářství někdy nejasně popisovány, zejména nebývá dostatečně rozlišena vláknina od ostatních sacharidů. Je to významné zejména s ohledem na obsah vlákniny v krmivech a potřebu výživy dravých ryb. 

Sacharidy jsou polymerované aldehydy a ketony s minimálně třemi atomy uhlíku, a některé jejich sloučeniny. 

Podle počtu cukerných jednotek (nebo jinak také můžeme říci molekul cukrů a jejich derivátů) se sacharidy z hlediska přísně teoretického dělí na: 

monosacharidy (jedna cukerná jednotka), 

oligosacharidy (dvě až deset jednotek), 

polysacharidy (glykany) a 

konjugované sacharidy (složené). 

Z hlediska praktického je výhodné držet se dříve používaných dělení, kdy oligosacharidy jsou děleny ještě podrobněji na: 

disacharidy (dvě cukerné jednotky), 

oligosacharidy (3 - 10 cukerných jednotek). 

Dále pak polysacharidy jsou děleny na: 

dextriny (10 až 100 molekul), a 

škroby (nad 100 molekul). 

Vlastnosti sacharidů v těchto podskupinách jsou v něčem velmi podobné a lépe se vysvětlují. 

Trávení sacharidů 

Ještě před popisem některých vlastností sacharidů je vhodné zmínit se o tom, jak je organismus přijímá. V ústech a žaludku se sacharidy netráví.   

V tenkém střevě na začátku se škroby tráví pomocí amyláz a maltáz, vylučovaných pankreatem a stěnou střeva, až na úroveň monosacharidů. Monosacharidy se vstřebávají stěnou střeva do krevního oběhu. 

Sacharidy se krevním oběhem portální tepnou dostávají do jater, která jich část přímo zpracují, a zbytek teprve jde ostatním orgánům. 

Z hormonů, které se podílejí na metabolismu sacharidů má anabolický efekt pouze inzulin, jinak glukagon, kortikoidy a somatotropní hormon, glukokortikoidy, katecholaminy a thyroxin jsou katabolické. 

Monosacharidy 

Z monosacharidů, které se mohou vyskytovat v krmivech ryb, jsou obvyklé: 

Glukóza, jinak označovaná jako dextróza nebo hroznový cukr. 

Fruktóza, jinak označovaná jako levulóza nebo cukr ovocný. 

Galaktóza, je složkou mléčného cukru, galaktolipidů, mnoha rostlinných polysacharidů, ve formě monosacharidu se běžně nevyskytuje. 

Glukóza je klíčový sacharid v metabolismu, protože organismus může většinu stravitelných sacharidů přeměnit na tento základní cukr a následně jej využít energeticky a nebo přeměnit na zásobní živočišný polysacharid glykogen, který ukládá jako svalový glykogen („svalový škrob“) nebo jaterní glykogen, případně se přemění na zásobní tuk. Na zvýšenou hladinu glukózy v krvi reaguje organismus jako na jev, který může poškodit nejjemnější kapiláry včetně mozku i jiné orgány a snaží se glukózu snížit vyplavením hormonu inzulinu. Inzulin jako širokoúčinný anabolický hormon podporuje přeměnu glukózy na glykogen a zásobní tuk a má anabolické účinky i na tvorbu bílkovin. 

Fruktóza je zajímavá tím, že ačkoliv ji organismus může přeměnit na glukózu, činí tak velmi neochotně a to pouze v případě, že v organismu chybí glukóza (hypoglykémie). Fruktóza má totiž metabolicky „našlápnuto“ ke snadné přeměně na podkožní tuk a organismus toho využívá. 

Manóza 

V malém množství se vyskytuje v rostlinných krmivech. V čistém stavu to je velmi drahá surovina. Při požití manózy se část metabolizuje jako glukóza, a část se nevyužije a prochází do moči. V moči zabraňuje některým zánětlivým patogenním baktériím (zejména E. coli) přilnout na epitel močové soustavy, a tím dojde k jejich vyplavení z organismu. 

Disacharidy 

Jak název naznačuje, jedná se o spojení dvou cukerných jednotek. V praxi nejznámější jsou disacharidy sacharóza, maltóza a laktóza. 

Sacharóza neboli řepný cukr vzniká spojením glukózy a fruktózy. Má klasicky dokonalou sladkou chuť a v organismu se štěpí na glukózu a fruktózu. 

Laktóza neboli mléčný cukr vzniká spojením glukózy a galaktózy. Jeho typickou vlastností je nepatrná sladivost, která umožňuje, aby tvořila hlavní zdroj sacharidů v mléce savců, aniž by toto mléko bylo nadměrně sladké. Má i mírně prebiotické vlastnosti a podporuje vstřebávání minerálních látek. Na štěpení laktózy je nutný enzym laktáza, který se tvoří pouze u savců. Dávky laktózy v krmivech živočichů, kteří ji neprodukují, by neměly překročit 4% v trávenině, aby nevznikly trávicí potíže. 

Maltóza neboli sladový cukr je spojením dvou jednotek glukózy. Typicky se tvoří v klíčícím obilí, kde vzniká ze zásobního škrobu. 

Několik poznámek k disacharidům 

Med je tvořen především fruktózou a glukózou, s trochou sacharózy a maltózy, a nepatrně minerálních látek a vitamínů. Čím dříve a snadněji med krystalizuje, tím má vyšší podíl glukózy a nižší podíl fruktózy. Med se může používat jako jedna ze surovin při kultivaci krmného hmyzu (zavíječ voskový). 

Hnědý cukr je nevyčištěný řepný nebo třtinový cukr v různém stupni znečištění cukrové šťávy. Obsahuje zbytky rostlinných šťáv, zbytky zeminy apod. Snem všech cukrovarníků je prodávat takto nečistý cukr bez další úpravy. Přes veškerou propagaci je nutno k němu přistupovat podobně jako k cukru. Hnědý cukr a melasa se někdy používají při svépomocné výrobě kultivačního substrátu pro octomilky. 

Melasa je sladký odpad při zpracování cukru, z něhož již nelze oddělit zbytkovou sacharózu. Je to koncentrát odpadních látek z čištění cukrové šťávy. Obsahuje zbytky zeminy a v důsledku toho vysoký podíl minerálních a organických látek. Často se používá jako zdroj sacharidů pro fermentační technologie. 

Sladový extrakt, vyráběný z naklíčeného ječmene je velmi atraktivní surovinou obsahující kromě maltózy biologicky aktivní látky z klíčícího ječmene. Působí příznivě na játra. Má příjemně sladkou chuť s typickou příchutí sladu. Pro kultivaci octomilek je nejvhodnější. 

Oligosacharidy 3 - 10 cukerných jednotek 

Z hlediska velikosti molekul by sem mělo patřit pojednání o nich. Kvůli jejich významu a obsáhlosti textu jsou zařazeny až na konec. 

Dextriny 

Řetězce 11-100 cukerných jednotek, nejznámější je maltodextrin vyráběný štěpením škrobu. V praxi jsou zajímavé tím, že jsou lépe vstřebatelné a stravitelné než škroby. 

Škroby 

Více než 100 cukerných jednotek. U obratlovců se označují jako glykogen, u rostlin jako škrob. Zásobní látky, v buňkách nezpůsobují osmotické problémy, jako kdyby zde byly skladovány monosacharidy. 

Glykogen 

U živočichů (obratlovců) se polysacharid z mnoha glukózových jednotek nazývá glykogen, nejvíce je ve svalech a v játrech. Jeho struktura vypadá jako řetězec, z něhož do stran jdou ještě kratší řetězce. Svalový glykogen je zdrojem energie pro svaly, kde se při katabolických procesech (svalový výkon, hladovění) uvolňuje působením hormonu glukagonu (antagonista inzulinu). Při zátěži se glykogenu může vyčerpat pouze přibližně třetina, a to jen z postranních řetězců. Pokud by se narušila struktura hlavního řetězce, došlo by k nevratnému poškození. 

Spíše biochemickou zajímavostí je to, že škroby rostlin se pro uvolnění energie mění na glukózu, kdežto živočišný glykogen ve svalech se mění na pyruvát (kyselina pyrohroznová) a částečně na laktát (kyselina mléčná). 

Škroby rostlinné 

Tvoří zásobní zdroj energie v rostlinách (obiloviny, luštěniny, brambory). Dravé ryby tráví škroby poněkud hůře, zejména jejich potěr. Škroby v materiálech v přírodní tepelně nezpracované formě jsou pro ryby obtížně stravitelné, protože jsou uloženy v buňkách z celulózy, která je pro ryby nestravitelná. Škroby by měly být zpracované tak, aby byly lépe přístupné pro trávicí enzymy, například vařením, extruzí a podobně. Vložit link na článek Extrudované výrobky v akvaristice. 

Vláknina 

Obecně se do této skupiny s poněkud nepřesným chemickým ohraničením řadí neškrobové polysacharidy, celulóza, hemicelulóza, pektiny, lignin, rostlinné gumy a rostlinné slizy a mikrobiální polysacharidy. Někdy jsou sem řazeny i oligosacharidy obsahující 2-10 molekul, protože pod pojmem vláknina jsou někdy uváděny nestravitelné sacharidy ve stravě. Celulóza a lignin jsou nerozpustné, ostatní mají schopnost bobtnat nebo se rozpouštět ve vodě. Některé jsou zcela nestravitelné, některé je organismus schopen částečně využít. Ještě lépe je dokáže využít mikroflóra trávicí soustavy. 

Chitin 

Polysacharid chitin (polymer N-acetyl-D-glukosaminu) tvoří u hmyzu kutikulu a u korýšů exoskelet. Je obsažen i v houbách a kvasinkách. Ryby v trávicí soustavě produkují enzym chitinázu, takže jej mohou trávit. 

Mukopolysacharidy 

Tvoří vazkou tekutinu například ve slizu, kloubech, nebo složku vazivové tkáně. 

Význam sacharidů ve výživě, dávkování 

Množství sacharidů v krmivech ryb 

Nedostatek sacharidů v krmivu vede k tomu, že organismus zbytečně používá drahé bílkoviny jako zdroj energie. Proces glukoneogeneze (tvorba sacharidů z bílkovin a tuků) je u ryb a krevetek velmi účinný, ale z hlediska produkčního je málo ekonomický, protože sacharidy patří mezi nejlevnější živiny. Kromě toho glukóza je nutná jako palivo pro mozek a nervy, syntézu mukopolysacharidů, chitinu a nukleových kyselin. 

Obsah sacharidů v krmivu 

Doporučený obsah sacharidů v sušině krmiva pro masožravé ryby by měl být u potěru 15%, a během růstu se postupně zvyšuje až na 25% u generačních ryb. 

Doporučený obsah sacharidů v sušině krmiva pro všežravé ryby by měl být u potěru 30%, a postupně se zvyšuje během růstu až na 40%. 

Uvedené hodnoty platí pro sladkovodní i mořské ryby. 

Doporučený obsah sacharidů v sušině krmiva pro masožravé krevetky by měl být u larev 5%, a během růstu se postupně zvyšuje až na 15 – 20% u generačních jedinců. 

Doporučený obsah sacharidů v sušině krmiva pro všežravé krevetky by měl být u larev 15%, a postupně se zvyšuje během růstu až na 25 – 35%. 

Nejvyšší požadavek na obsah sacharidů (uvedená vyšší hodnota) v krmivu krevetek je u juvenilních jedinců („v pubertě“). 

Uvedené hodnoty platí pro sladkovodní i mořské krevetky. 

Glykemický index sacharidových krmiv 

V podstatě vyjadřuje rychlost vstřebávání sacharidů a nárůst hladiny glukózy v krvi ve srovnání s čistou glukózou. Toto vstřebávání je zpomaleno právě obsahem vlákniny a také ostatních živin. 

Vláknina a výživa 

Obsah vlákniny v krmivu je v podstatě klíčový ukazatel snadnosti využití živin. 

Vláknina nejvíce ovlivňuje rychlost průchodu stravy trávicí soustavou a rychlost vstřebávání živin. Nerozpustná hrubá vláknina, zejména celulóza dráždí povrch stěny střeva a tím urychluje peristaltiku a průchod tráveniny střevem. Při rychlém průchodu organismus nestačí vstřebat všechny živiny. Rozpustná vláknina zpomaluje činnost trávicích enzymů a zpomaluje vstřebávání živin. V žaludku velký objem vlákniny zvyšuje pocit nasycenosti, zpomaluje jeho vyprazdňování. Vláknina mnohanásobně váže vodu a ta se z ní uvolňuje až v tlustém střevě. Výrazně zvyšuje objem výkalů. Velký obsah vlákniny v přirozené stravě je největší brzdou vstřebávání živin a omezením možnosti výkonu trávicí soustavy. 

Doporučený obsah nerozpustné hrubé vlákniny v sušině krmiva pro masožravé ryby by měl být u potěru 1%, a během růstu se postupně zvyšuje až na 2,5% u generačních ryb. 

Doporučený obsah nerozpustné hrubé vlákniny v sušině krmiva pro všežravé ryby by měl být u potěru 1,5%, a postupně se zvyšuje během růstu až na 4%. 

Uvedené hodnoty platí pro sladkovodní i mořské ryby. 

Doporučený obsah nerozpustné hrubé vlákniny v sušině krmiva pro masožravé krevetky by měl být u larev 1,5%, a během růstu se postupně zvyšuje až na 1,5 - 2,0% u generačních jedinců. 

Doporučený obsah sacharidů v sušině krmiva pro všežravé krevetky by měl být u larev 1%, a postupně se zvyšuje během růstu až na 2 – 3%. 

Nejvyšší požadavek na obsah nerozpustné hrubé vlákniny (uvedená vyšší hodnota) v krmivu krevetek je u juvenilních jedinců („v pubertě“). 

Uvedené hodnoty platí pro sladkovodní i mořské krevetky. 

Ostatní sacharidy 

  V textu není pojednáno o dalších sacharidech, jako jsou například beta-glukany a další speciální sacharidy a jejich deriváty. Je to téma již poněkud vzdálené základnímu postavení významu sacharidů jako energetického zdroje pro výživu. Velmi zajímavým tématem jsou však oligosacharidy. 

Oligosacharidy 3 - 10 cukerných jednotek 

Velmi atraktivní téma pro zájemce o imunitu a prebiotické látky. Nejznámějšími oligosacharidy jsou dextrooligosacharidy, fruktooligosacharidy, galaktooligosacharidy, manooligosacharidy a xylooligosacharidy. Zatím se nejvíce využívají fruktooligosacharidy (FOS), ale v poslední době se zavádějí i účinnější formy, jako například galaktooligosacharidy, které jsou přibližně 10 x účinnější. Jejich typickou vlastností je to, že organismus je neštěpí (netráví) jako jiné sacharidy, ale jako zdroj živin je využívají „příznivé“ baktérie v trávicí soustavě (prebiotický efekt). Oligosacharidy také obvykle zlepšují vstřebávání minerálních látek. Jako hlavní účinek se však u nich cení prebiotické účinky, tedy podpora rozvoje zdravotně příznivé mikroflóry. 

Dextrooligosacharidy (DOS) mají prebiotický efekt z nich nejslabší. Vyrábějí se obvykle z pšeničného nebo kukuřičného škrobu technologickou úpravou. 

Fruktooligosacharidy (FOS) v praktických dávkách jsou již zajímavé prebioticky. Doporučená denní dávka 10 - 30 g do 1 kg sušiny krmiva. Vyrábějí se z inulinu (čekankový škrob), laktózy nebo sacharózy. Někdy se fruktooligosacharidy komerčně také poněkud nesprávně označují jako INULIN. 

Galaktooligosacharidy (GOS) mají prebiotický efekt téměř 10 x silnější než fruktooligosacharidy, a kromě bifidobaktérií působí příznivě i na laktobacily. Vyskytují se v přirozené formě v kolostru (mlezivo savců)  a v malém množství v mléce. Vyrábějí se z glukózy nebo laktózy nebo z odpadu při zpracování sóji. 

Xylooligosacharidy (XOS) mají rovněž vysoký prebiotický efekt. Vyrábějí se z xylózy, odpadu při zpracování dřeva, nebo z odpadní pšeničné mouky. 

Manooligosacharidy (MOS) jsou rovněž prebiotické a vyrábějí se z manózy. Výhledově by teoreticky měly být velmi perspektivní účinkem na trávicí i močovou soustavu zároveň (vznik manózy fermentací ve střevě). 

Oligosacharidy jako významné prebiotikum 

Níže uvedený text je zpracován s ohledem na dosud nejvíce používaný produkt, což jsou fruktooligosacharidy (FOS). Při aplikaci DOS se dávka musí přibližně zdvojnásobit, při použití GOS se dávkuje 8 - 10 x méně. 

Úvod: 

Mikroflóra trávicí soustavy je významným faktorem určujícím zdravotní stav živočichů. Bifidobaktérie byly zjištěny i ve střevu hlístic. Správné složení mikroorganismů může výrazně zlepšit zdravotní stav a chránit před infekcí, naopak špatné složení může způsobit jednak náhlou infekci (průjmy, horečky, trávicí potíže) ale i dlouhodobé skryté potíže, které se nepřipisují střevním mikroorganismům jako jejich původci. Patří sem např. dlouhodobě zhoršená imunita, horší činnost jater, zvýšené hladiny toxických látek v krvi, plísně a kandidózy, náchylnost k nádorům. 

Mikroorganismy, kterých se v trávicí soustavě vyskytuje asi 400 druhů, je možno rozdělit podle účinků na zdraví  přibližně do několika skupin: 

1. velmi nebezpečné s akutním ohrožením zdraví (Salmonelly, Shigelly, Streptococcus aureus apod.) 
2. nebezpečné s chronickým projevem (typicky Candida) 
3. zdánlivě neškodné s rizikem mutace nebo přemnožení (např. E. coli) 
4. všeobecně příznivě hodnocené, někdy se však upozorňuje na částečně možné nepříznivé působení (laktobacily a ostatní mikroorganismy mléčného kvašení) 
5. jednoznačně příznivé pro zdraví. Jako jediný rod který patří do této elitní skupiny je BIFIDOBACTERIUM. Pouze pro zajímavost, Bifidobacterium není bakterií mléčného kvašení. 

Složení mikroorganismů ve střevě: 

Je možno jej aktivně ovlivňovat. Kromě různých mikroorganismů, které se dostanou do trávicí soustavy stravou, vodou a vzduchem, je snaha dodávat některé příznivě působící mikroorganismy speciálními výrobky (probiotiky), což ale není spolehlivé. Příčinou je to, že průchod trávicí soustavou většina mikroorganismů nepřežije (kyselé prostředí žaludku, zásadité prostředí tenkého střeva, činnost trávicích enzymů). Ty, které přežijí, se mohou rozmnožovat pouze v případě, že mají vytvořené vhodné podmínky, jinak postupně vyhynou. Vytvoření vhodných podmínek znamená, že ve stravě jsou obsaženy složky (prebiotika), které podporují růst určitých příznivých mikroorganismů. Typicky nevhodnou rizikovou složkou stravy jsou nadměrné dávky bílkovin, které podporují růst nežádoucích baktérií, které produkují toxické látky. Jednoznačně nejspolehlivější, nejlevnější a nejrychlejší účinky lze dosáhnout příjmem oligosacharidů, nejvíce zatím používané jsou fruktooligosacharidy (FOS). Totiž bifidobaktérie jsou v trávicí soustavě vždy. Příjmem čistých oligosacharidů se  vytvoří vhodné podmínky pro bifida a budou se spolehlivě množit, kdežto pokud se přijímají bifida ve formě doplňků ke krmivu a nevytvoří se jim vhodné podmínky pro množení, tak v trávicí soustavě rychle zahynou. 

  Při hledání a zkoušení mnoha látek s předpokládanými  prebiotickými účinky (podporující růst příznivých mikroorganismů) bylo zjištěno, že FRUKTOOLIGOSACHARIDY (FOS),  někdy nazývané NEOCUKRY nebo OLIGOFRUKTÓZA (správněji oligofruktosany), mají tyto účinky velmi silné. Nejčastěji se oligofruktozany vyrábějí z inulinu obsaženého v kořeni čekanky, mohou se ale také vyrábět z některých přírodních sacharidů. To vedlo k zavedení výroby FOS pro možnosti použití ve výživě lidí i zvířat. Dlouhodobé testování FOS ve výživě zvířat dalo tyto výsledky a praktické zkušenosti: 

1. Zkoušené dávky byly v rozmezí 0,5 - 2,5 g na 10 kg hmotnosti na den, nebo též 0,25 - 20%    hmotnostní podíl v celkové denní krmné dávce. 
2. Zvýšení množství bifidobaktérií v trávicí soustavě všeobecně přináší zlepšené využití živin, zlepšení činnosti imunitního systému, lepší pohyblivost střev, funkci jater, ledvin, vnitřních orgánů, kožních zánětů. 
3. Bifidobaktérie produkují látky, které potlačují růst nežádoucích mikroorganismů v trávicí soustavě i jinde v organismu. 
4. Bifidobaktérie snižují produkci a aktivitu látek podporujících vznik rakoviny (A-nitroso sloučeniny, fenolové deriváty, metabolity žlučových steroidů, nitrosaminy, produkty enzymové aktivity nežádoucích baktérií) 
5. Snižuje se sérový cholesterol (produkcí hydroxymetylglutarátu). Snižuje se obsah tuků a cukru v krvi. 
6. Působí preventivně i léčebně při střevních potížích. 
7. Zvyšuje se imunita trvalou produkcí látek aktivizujících buněčné makrofágy a látek zlepšujících metabolismus. 
8. Zlepšuje se laktózová tolerance, tj. zvířata lépe snášejí suroviny mléčného původu s obsahem laktózy 
9. Po denní aplikaci v dávce 1 g FOS na 10 kg hmotnosti se zvýšil počet bifidobakterií na desetinásobek, naopak počet enterobakterií se snížil stonásobně. 
10. Po dvacetidenní aplikaci 1 g FOS na 10 kg hmotnosti se počet bifidobakterií po dvou měsících zvýšil na stonásobek a tvořil více než 71% celkového obsahu mikroorganismů, množství klostridií se snížilo o 1/3, laktobacily se nesnížily. 
11. FOS v běžné výživě se nevstřebávají jako ostatní cukry, ale přeměňují se na lehce využitelné krátké mastné kyseliny. Energetická využitelnost je oficiálně pouze 2 kcal/1g, tj. poloviční proti cukru. 
12. FOS nejsou jedovaté nebo nebezpečné ani při dlouhodobém příjmu výrazně vyšších dávek, ale při  vyšších dávkách po požití FOS se za 4-8 hod. může objevit zvýšená plynatost (bifidobakterie je metabolizují), nebo mohou mít mírně projímavé účinky.  Na druhou stranu několikadenní příjem FOS postupně omezí plynatost ze špatného trávení stravy. Potíže se omezí podáváním FOS zpočátku v malých dávkách, postupně zvýšením na požadované množství. 
13. FOS zlepšují zdravotní stav zejména u zvířat vystavených zvýšenému stresu a působení nepříznivých okolních vlivů. 
14. FOS lze kombinovat se všemi doplňky krmiv i mezi sebou navzájem, např. FOS + GOS. Nedoporučuje se kombinovat s těmi léky, kde by lékům vadilo „kyselé prostředí ve střevě“, což FOS poněkud zvyšují. Nejsou vhodné při požadavku omezení plynatosti. 

Praktické používání: 

Pravidelný dlouhodobý příjem dávky FOS ve výši 0,05-0,2 g na 1 kg hmotnosti nebo 20 - 60 g do 1 kg sušiny krmiva u zvířat spolehlivě zlepší stav střevní mikroflóry,  sníží riziko infekčních chorob a celkově zlepší zdraví a využití živin. 

FOS jsou nasládlý prášek, rozpustný ve vodě, stabilní za horka, ve vodném prostředí nebo různém pH, který se může přidávat do nápojů, suchých i mokrých směsí pro zvířata apod. Zejména u zvířat při změně prostředí (výskyt jiných baktérií), např. u importů se prakticky zastaví úhyny z bakteriálních infekcí. 

Nejjednodušší způsob, jak dodat oligosacharidy rybám, je rozmíchat je do vaječných žloutků a ty nechat zmrznout a potom je rybám nastrouhat. Další možností je podávat je formou bioenkapsulace, kdy se podávají krmným živočichům a ti se následně zkrmí rybám. 

Oligosacharidy při pravidelném podávání krmným živočichům mohou výrazně pomoci ozdravit jejich chov. 

Závěr: 

Zdánlivě nezajímavá skupina živin se v posledních letech ukazuje jako velmi perspektivní suroviny, a to nejenom jako zdroj energie, ale hlavně jako prostředek k cílenému zlepšení výživy a zdravotního stavu ryb.