Při procházení svého akvaristického archívu jsem narazil na toto zajímavé pojednání dvou vědců z bývalé NDR.

Morfologie rybí kůže

Ke správnému pochopení článku je nutno nejdříve podrobně vysvětlit složení rybí kůže. Rybí kůže se skládá ze dvou oddělených vrstev: vrchní – epidermis a vnitřní, tužší vrstvy – corium. Ještě hlouběji je pak podkožní vazivo – subcutis nebo hypodermis. Následuje svalová tkáň s vazivem, cévami a nervy.

V podkoží terčovců, stejně jako u většiny ryb, jsou zakotveny šupiny (ty jsou u terčovců velmi malé). Společně se stabilním podkožím „pancéřují“ rybu a chrání ho před mechanickým či jiným poškozením. Vrchní vrstva se skládá z několika nad sebou uspořádaných vrstev buněk – z vícevrstvého epitelu. Všechny vrstvy vznikají z nejspodnější, tzv. základní buněčné vrstvy. V epidermis se nacházejí četné žlázové buňky různých typů. Některé z nich, oválné pohárkovité slizové buňky vyprazdňují sekret směrem ven z těla. Ten se rozprostře po povrchu epidermis a dělá ji hladkou a slizkou. Tato slizová vrstva je neustále obnovována, chrání kůži před osídlením plísněmi, bakteriemi a pravděpodobně působí i protizánětlivě.

V podkoží se vedle šupin se nacházejí buňky s barevnými pigmenty – chromatofory. Ty jsou odpovědné za zbarvení ryb. Je pochopitelné, že při chemickém poškození kůže (např. moc vysoká či nízká hodnota pH) se funkce těchto buněk omezuje a postižení terčovci jsou tmavě až černě zbarvení.

Změny kůže terčovců při odchovu mladých

Dr. Heinz Bremer a Dr. Ulrich Walter při svých výzkumech na terčovcích, vodících mladé zjistili změny v anatomii a histologii jejich kůže. Histologické a topochemické vyšetření východoněmeckých vědců nejprve ukázaly, že struktura epidermu jak terčovců vodících mladé, tak i nedospělých, a ještě sexuálně neaktivních terčovců je kvalitativně identická. Kvantitativně je v ní samozřejmě hodně rozdílů. U ryb mimo období odchovu mladých je dělení buněk ve vnitřní části epidermis jen ojediněle prokazatelné. Vnější kožní vrstvy jsou pouze ze dvou či tří buněčných vrstev plochých epitelů. Nápadné je velké množství speciálních buněk – sekretoblastů, jejichž „zrání“ k žlázovitým částím buněk, tzv. sekretocytům, u sexuálně neaktivních zvířat téměř nedochází.

Pravděpodobně se u těchto buněčných elementů jedná o dosud neznámé druhy buněk, jejichž výskyt může být omezen jen na terčovce.

Jak se mění tyto buňky u zvířat vodících mladé? Ukázalo se, že u nich se ve vnitřní oblasti epidermis vyskytuje vysoká míra dělení buněk. K povrchu kůže se vytvořené epitely naskládají ve tvaru plochých buněk do 8 až 11 vrstev. K dalšímu dělení v povrchových oblastech kůže již nedochází. Tyto buňky jsou částí potravy, které z kůže rodičů mláďata přijmou.

Druhá složka jejich potravy má počátek v základní buněčné vrstvě. Jak je výše popsáno, nacházejí se v oblasti sektretoblastů. Ty se u ryb nevodících mladé téměř nevyvíjejí. U vodících ryb „zrají“ tyto buňky do tzv. sekretocytů. Během procesu zrání putují tyto buňky k vnějšímu povrchu kůže, aby tam pak praskly (extrudovaly). U těchto sekretocyst se nejedná o pravé žlázové buňky, protože nedochází k přirozenému předání obsahu buněk na povrch epidermis. Potěr terčovců tyto buňky přijímá také.

Je důležité poukázat na skutečnost, že u všech ryb se na kůži vyskytující slizové buňky nehrají žádnou roli při odchovu mladých.

Vyšetření obsahu trávícího traktu potěru terčovců

Nálezy v obsahu střev larválních terčovců (teprve několik dní starých terčovců) bezpochyby potvrzují, že z kůže není přijat žádný sliz ale, jak již výše uvedeno, buněčný materiál z epidermis a sekretocyty. Nápadná je nízká koncentrace uhlohydrátů a lipidů v těchto sekretocytech.  Pravděpodobně se tím brání přetížení zažívacího traktu čerstvě rozplavaného potěru terčovců, jejichž trávicí žlázy ještě nejsou schopny dodávat do střeva trávicí enzymy.

Ve střevech mladých ryb se nalezly mimo jiné nepatogenní bakterie (které byly prokázány i na epidermis rodičů) a také rozsivky. Příjmem bakterií se pravděpodobně urychluje vznik fyziologicky důležité střevní flory.

Závěry pro chovatele terčovců

Výše popsaný souhrn popsaných vědeckých výsledků připouští následující závěry:

1. Sekret jako produkt vyměšování buněk, které by ho měly vyprodukovat, u terčovců neexistuje. Na kůži ryb se tvořící ochranná vrstva slizu nehraje pro výživu larev terčovců žádnou roli.
2. Vlivem hormonů dochází během rozmnožovací fáze u rodičovských terčovců k tzv. hypertrofii kůže (zvětšení vlivem růstu buněk), která takto získává charakteristický sametový vzhled. Epidermis má trofickou (vyživující) funkci. Celá vnější část epidermis slouží jako potrava pro čerstvě rozplavaný potěr terčovců
3. Popsané výsledky taky poukazují na to, že kůže terčovců je velmi citlivá vůči různým vnějším vlivům a zatížení (v prvé řadě v akvarijní vodě ale i ve vzduchu).
4. Potěrem přijímané částice kůže nemají pouze výživnou funkci.
5. Neexistují žádné výrazné rozdíly epidermis vázané na pohlaví rodičů.

Literatura:

Bremer H. und Walter, U. – Was fressen junge Diskusfische? Aquarien-Terrarien 1/1986

Koehler H.- Bilden Diskuspaare wirklich Sekret? – DiskusBrief

Sterba G. – Aquarienkunde

Buckley, Maunder, Foey, Pearce, Val, Sloman – Biparental mucus feeding – Journal of Experimental Biology 2010