Kdy filtrovat?

Ne každé akvárium potřebuje filtrovat. V případě, kdy hustota rybí osádky není moc velká, ale počet ryb odpovídá zhruba přirozeným poměrům, je produkce odpadních látek taková, že jejich likvidaci zvládne samofiltrační schopnost akvária.

Na vysvětlenou: Biologickou filtraci, tedy odbourávání organických sloučenin, provádějí bakterie. Tyto organizmy se neusidlují pouze ve filtru, ale všude tam, kde se usídlit mohou. Na každém zrnku písku, dekoraci, sklu, tedy všude v celém akváriu. Proto probíhají v celém akváriu stejné procesy jako ve filtru, ale kvůli minimálnímu proudění a malé ploše ne tak intenzivně. Také v akvarijním dně jsou bakterie aktivní, tam spouští i podobné procesy jako v pomalu tekoucím filtru, anaerobní filtraci, které bývají většinou pro jejich minimální rozsah neznatelné.

Při pokusech, snížil dobře zaběhnutý filtr s obsahem 6 l obsah škodlivin o polovinu v 200 l akváriu. Z toho vyplývá, že 200 l akvárium má samofiltrační schopnosti stejné jako rychlofiltr o objemu 6 l. V podstatě se samofiltrační schopnost akvárií podceňuje. Nebo jinak řečeno, akvarijní filtry jsou méně účinné, než se předpokládá. Praxe dokazuje, že mnoho akvárií s malým počtem ryb si vystačí bez filtru!

Dodatečná filtrace je zapotřebí, když voda vykazuje po zaběhnutí akvária stále mnoho amoniaku a dusitanů.

Ryby lapající na hladině vzduch nejsou důkazem toho, že chybí filtr, ale poukazuje to na nedostatek kyslíku ve vodě. Obsah kyslíku by neměl poklesnout pod 2 mg/l.

Drobné zakalení vody také není dostatečným důkazem nutnosti filtrovat. Čirá voda není důkazem zdravé vody,jak je všeobecně v podvědomí většiny akvaristů !!! Za prvé většina škodlivin je bezbarvá a nekalí vodu a za druhé křišťálově čirá voda poukazuje na absenci mikroorganizmů. Biologicky intaktní vody jsou velmi zřídka čiré. Např. hustě kryptokorynami zarostlý tropický potok má kvalitu pitné vody a vypadá velmi čirý, ale na snímku pod vodou je vidět pouze na malou vzdálenost.

Plodné vody, tedy vody s rybami a rostlinami, obsahují více či méně kalící plankton, který mimo jiné tvoří potravu pro vylíhlý potěr.

Druhy filtrů

Nezávisle na technickém řešení konstrukce filtru (vnitřní, vnější, hrncový, skrápěcí filtr) probíhá biochemický proces stejně, ve smyslu oxidace ve vodě obsažených látek. Dle konstrukce může být obsah kyslíku ve filtru rozdílný a tím ovlivňuje účinnost filtrace a její způsob,tzn. rozhoduje, zda se jedná o rychle, nebo pomalu tekoucí filtr.

Obsah kyslíku také závisí na rychlosti průtoku vody. Proto rozhoduje způsob provozu filtru o kvalitě a druhu filtrace, stejně jako konstrukce. Některé konstrukce filtru se proto mohou provozovat jako pomalu tekoucí filtr nebo jako filtr rychle tekoucí.

Pomalu tekoucí filtry jsou v akvaristice vzácnou výjimkou. Vyznačují se tím, že by z filtru odtékající voda měla obsahovat max. 1,0 mg/l kyslíku. Proti tomu je provozováno ostatních 98 procent filtrů v akvaristice jako rychle tekoucích, u kterých obsahuje z filtru odtékající voda 2 až 8 mg/l kyslíku.

Vnitřní filtry

Vnitřní filtry bývají umístěny přímo v nádržích a nepotřebují přítokové ani odtokové hadice, tím nevzniká riziko škod způsobených vodou. Objem filtrační hmoty je z prostorových a optických důvodů omezený, proto se vnitřní filtry nehodí k intenzivnímu chovu ryb, ale hodí se do nádrží s úměrným osázením rostlinami a rybami.

Jednoduché vnitřní filtry jsou tvořeny např. z čerpadla připevněného ke sklu u hladiny, které nasává vodu přes molitanovou patronu. Jiné vnitřní filtry mají ponořené čerpadlo a mohou se schovat za dekoraci. Nejjednodušší a také nejlevnější jsou vnitřní molitanové filtry poháněné vzduchem.

Většinu vnitřních filtrů je nutné na čištění vyjmout z nádrže přičemž kapou (to vytváří vřelý vztah manželek k akvaristice) a u některých konstrukcí se část nečistot dostane při manipulaci zpět do nádrže.

Vnější filtry

Většinou se nabízejí jako uzavřené hrncové filtry a mohou být umístěny na libovolné místo mimo akvárium. Tím není omezena velikost filtru. Voda z akvária se přivádí a odvádí zpět pomocí hadic. Na hadicové spoje je nutné dát pozor, protože může v nepříznivých situacích vytéci celá nádrž. Nejlepší je hadice vybavit kohouty a rychlospojkami. Pak se může vnější filtr velmi snadno odpojit od akvária a odnést na vyčištění.

Některé vnější filtry jsou vybaveny termostatem a topením, což uspoří další instalace v nádrži. Pokud se část akvária oddělí vlepením skleněné přepážky a zařídí jako filtr, lze tak spojit výhody vnějšího filtru s bezpečností vnitřního.

Vnější filtry se většinou provozují jako rychle tekoucí s malým objemem filtrační hmoty a s vysokým průtokem vody. Ale je také možný provoz jako pomalu tekoucí filtr s velkým objemem filtrační hmoty a malým průtokem vody. Pak může filtr, pokud voda obsahuje oxidovatelné organické sloučeniny, působit denitrifikačně , tedy snižovat obsah dusičňanů (NO3).

Půdní filtry

V nádržích neosázených rostlinami lze dno využít k filtraci. K tomu vložíme do akvária ve výšce cca 1 – 2 cm nad dno síto nebo plastový rošt,který pro tyto účely vyrábějí některé firmy zabývající se akvaristickou technikou. Na tento rošt se dá 3 až 5 cm vysoká vrstva stěrku s 3-5 mm zrněním. Čerpadlem čerpáme vodu z prostoru pod roštem, čímž voda proudí vrstvou štěrku od shora dolů. Účinnost půdního filtru je překvapivě vysoká, obzvláště při použití vzduchem poháněných čerpadel. Taková akvária mají po záběhu nápadně nízký obsah amoniaku a dusitanů Trvanlivost půdních filtrů je velmi dlouhá a čištění je nutné jen velmi zřídka.

Je možné i použití opačného průtoku půdním filtrem.V tomto případě čerpadlo vhání vodu z nádrže pod rošt půdního filtru.Voda proudí zdola nahoru a nedochází k prakticky žádnému hromadění kalu pod roštem.

Půdní filtry značně omezují růst rostlin, protože přivádějí do dna ke kořenům příliš mnoho kyslíku. Hodí se tedy pouze pro nádrže bez rostlin kořenících ve dně.Půdní filtry se sice technicky podobají průsaku vody půdou, ale protože protéká mnohem větší rychlostí, probíhají tam jiné biologické procesy a jinými důsledky.

Zkrápěné filtry

Typickou zvláštností těchto filtrů je silné prokysličení filtrační hmoty. U běžných filtrů je filtrační hmota omývána vodou a pro filtrační proces nutný kyslík je z ní odebírán.

U zkrápěných filtrů není filtrační hmota ponořena do vody, ale je volně a vzdušně naplněna do prostoru bez vody a je shora zkrápěna vodou z akvária. Voda se shromažduje ve spodní části prostoru filtru a odtéká zpět do akvária. U zkrápěných filtrů jsou filtrační bakterie bohatě zásobovány kyslíkem a mohou tak podat větší odbourávací výkon. Z filtru vytékající voda je v rovnováze se vzduchem, obsahuje cca 8-9 mg/l kyslíku a 0,5 mg/l CO2. Pro tyto vlastnosti se takový filtr hodí k intenzivnímu chovu ryb.

Účinnost filtru ještě stoupne, pokud se filtrační hmota bude vzduchovat odspoda proti proudu vody. Do okrasných nádrží s rostlinami se ale tento filtr nehodí. Mimo jiné vyhání potřebné CO2 z vody a váže důležité živiny a minerály, jako např. železo a mangan. Tento nedostatek by se dal odstranit přidáváním CO2 a hnojiv, ale v mnohem větší míře než obvykle. I přesto mají rostliny v nádržích se zkrápěnými filtry problémy s růstem a je stále tendence k tvorbě řas.

Zkrápěné filtry vyžadují silná čerpadla, protože vodní okruh není hydrostaticky uzavřený a je nutné výšku zkrápění kompenzovat. Konstrukce těchto filtrů musí zohlednit možný výpadek čerpadla, aby nedošlo ke škodám způsobených vodou z přetékajícího filtru nebo akvária. Protože zkrápěné filtry pracují silně aerobně, je u nich provoz jako pomalu tekoucího filtru vyloučen. V těchto filtrech se odpařuje velké množství vody, což vyžaduje vyšší topné výkony, protože jeden litr vody váže při odpaření 720 Watthodin energie. Protože se také musí neustále doplňovat voda, a pokud nedoplňujeme demineralizovanou vodu,stoupá mimo to také tvrdost vody.

Ponorný filtr

U ponorného filtru je filtrační hmota periodicky ponořena do vody a následně vystavena vzduchu. Mimo čerpadla je nutný i pohon k pohybu filtrační hmoty. Ponorné filtry lze realizovat mnohými způsoby. Ponorné filtry také pracují silně aerobně, takže pro ně platí obdobná pravidla jako pro zkrápěné filtry.

Čerpadla do filtrů

Dříve byla většina filtrů poháněna pomocí vzduchu z membránového čerpadla. Byly nápadné svým bublajícím zvukem jsou stále používány pro nejjednodušší vnitřní filtry. Dnes se prosadila elektrická čerpadla s magnetickým rotorem. Z elektrického hlediska se jedná o jednoduché synchronní motory s konstantními otáčkami 3000 ot/min. Rotor nese současně i vodní turbínu a je jedinou pohyblivou součástkou čerpadla. Jeho ložiska se mažou protékající vodou a proto jsou citlivá na běh na sucho a měla by být v případě potřeby vyměnitelná.. V celku nevyžadují obsluhu a ani žádnou zvláštní péči. Taková jednoduchá konstrukce je možná u čerpadel s malým výkonem, protože je nemožné náhle urychlit velké množství vody na 3000 ot/min. proto mají motorová čerpadla vyššího výkonu pomalu nabíhající asynchronní motor, který většinou přes magnetickou spojku, pohání turbínu.

Snížení výkonu čerpadla

Někdy vznikne potřeba snížit výkon čerpadla, např. ke snížení výkonu filtru, který váže moc živin pro rostliny. U všech čerpadel lze snížit průtok zmenšením průměru hadice/trubky. V nejjednodušších případech postačí částečné zatažená svorka u vodní hadice. Přitom se musí přiškrtit hadice vedoucí od filtru, tedy tlakové vedení, NE sací vedení. Když se čerpadlo silně přiškrtí na sací straně, vzniká tak podtlak, který odčerpá z vody vzduch. Tím se vzduch dostane do prostoru pumpy a brání vodnímu mazání turbíny. Pumpa jako varovný signál vydává bublavý zvuk vzniklý vířícími vzduchovými bublinkami.Některá čerpadla jsou regulací vybavena již od výrobce.

Obdobný efekt může nastat i u špatně zkonstruovaných hrncových filtrů, když je filtrační hmota zanesena a pumpa musí silněji sát. Elegantnější, ale u malých čerpadel se synchronním motorem neupotřebitelné, je předřazení reostatu. Jednoduchý reostat, který se používá u osvětlení, nelze použít.Regulátor otáček musí být přizpůsoben induktivnímu zatížení. Tím se dá počet otáček motoru čerpadla a tím i výkon pumpy snížit až na nulu. Použití reostatu je úspornější než použití svorek na tlakové hadici, kde dokonce dochází k zvýšení spotřeby el. energie.

Značení čerpací výšky – průtok

Nejdůležitějšími údaji vodního čerpadla jsou:
– max. průtok vody v litrech za hodinu l/h
– maximální tlak vody respektive max. čerpací výška v metrech vodního sloupce mWS

Měření na vodní sloupec je sice již dávno překonané, ale u vodních pump se stále používá pro jeho názornost. Podle zákonných předpisů by měl být tlak udáván v barech nebo v Pascalech, resp. v hPa (hektopascalech).

Efektivní výkon čerpadla závisí na aktuálních podmínkách zátěže. Čerpadlo, které např. při chodu na prázdno má výkon 600l vody má po připojení na filtr značně nižší výkon. Jak dalece se výkon sníží, záleží na odporu proudění ve filtru a od značení filtru.

Jako na příklad se podívejme na čerpadlo, jehož prospektové údaje jsou:
čerpací výška (tlak) max 1,5 mWs
průtok vody max. 600 l/h

Domněnka, že by tato pumpa by mohla čerpat 600 l vody za hodinu do výšky 1,5 metrů je mylná. Průtoku 600 l/h se dosáhne jen když není překonáván žádný výškový rozdíl, tedy jen, když je pumpa ponořena v akváriu a stará se jen o cirkulaci vody. Když se ale voda má čerpat do výšky, např. z vany do akvária, může sice tato pumpa vytlačit vodu do výše 1,5 metrů , ale v této výšce z hadice nepoteče ani kapka.

Mezi těmito mezními stavy je skutečný výkon čerpadla, odpovídající vnějšímu zatížení.

Obrázek ukazuje souvislost. Graf výkonu pumpy se stanoví maximální čerpací výškou (1,5m vodního sloupce) a maximálním průtokem (600l/h). Přímka odporu filtru prochází nulovým bodem a je více nebo méně šikmo nakloněna. Průsečík udává aktuální pracovní bod A. Ten ukazuje, že tato pumpa při zatížení asi 280 l/h čerpá tlakem 0,8 m vodního sloupce. Když se filtr pomalu zanáší, stoupá odpor filtru. V diagramu se přímka odporu zplošťuje a protíná nyní čáru výkonu pumpy více vpravo dole, v novém pracovním bodě A. Tady pumpa vytváří vyšší tlak, aby protlačila vodu přes zanesený filtr a naopak klesá průtok vody. Vodní pumpa je optimálně přizpůsobena zatížení tehdy, když průtok vody poklesl o polovinu maximální hodnoty, naproti tomu tlak dosáhl poloviny maximálně dosažitelné hodnoty vodního sloupce. Může se dát také poloviční maximální tlak na vyústění pumpy a pak se dosáhne poloviční maximální průtok.

V praxi to znamená, pokud chceme čerpat 200 l/h do výše 1 m tak potřebujeme k tomu čerpadlo hodnotami 2x tak veliké, tzn. výkon 400 l/h a max. čerpací výšce 2 m vodního sloupce !

Abychom zabránili omylům, tak v uzavřených hrncových filtrech, tedy v těch s hadicemi přítoku a odtoku, nehraje žádnou roli, zda filtry jsou umístěny ve výšce akvária nebo pod ním. Oběh vody je hydrostaticky uzavřen a pumpa musí vyvíjet stejný tlak. Jinak je tomu u otevřených oběhů vody, jako např. u zkrápěných filtrů, kde musí být tlak pumpy větší o výšku zkrápění.

Měření výkonu čerpadla

K změření průtoku vody čerpadlem nebo filtrem se zachytává voda do nádoby se známým objemem a měří se čas potřebný k naplnění. Průtok vody (hodinový průtok vody) se dá potom vypočítat podle následujícího vzorce:

průtok (l/h) = 3600 * (objem nádoby L / čas plnění s)

Při měření se nesmí měnit výška, jinak je pumpa odlišně zatěžována.

Filtrační materiály

V akvaristice se používají biologické filtry, tedy rychle nebo pomalu tekoucí. U nich je filtrační materiál užíván spíše jako médium pro bakterie než k filtraci. Dobrý filtrační materiál se vyznačuje:

– absolutně chemicky neutrálním chováním ve vodě
– žádným vylučováním jedů a jiných nežádoucích látek
– hydrofilií – vodomilností pro lepší osidlování
– otevřenými póry pro velké osidlovací plochy
– mikropóry (1-10 ?m) jako velkými prostory pro tvorbu bakt. kolonií

Zvláště se osvědčil filtrační materiál, obsahující jemná, do hloubky jdoucí rozvětvení, v nichž se voda může zdržet delší dobu. Zde se pak tvoří bezkyslíkové zóny v nichž probíhají procesy pomalé filtrace. Takové filtry pracují jak aerobně, stejně jako (v malém objemu) anaerobně a působí tak proti vzestupu NO3. Podle použití, např. v rychle nebo pomalu tekoucím filtru, se hodí i jiné materiály. Následně z nich vám více popíšeme.

Skelná vata

Skelná vata nebo skelná vlna je ze skleněného vlákna tenkého asi 1/100 mm. Byla po desetiletí používána jako filtrační materiál a je dosud občas nabízena. Tento materiál ale má velké nedostatky. Při propírání vaty se do dlaní zabodávají jemné úlomky skla a vyvolávala nekolikadenní svědění. Ještě hůře, během provozu filtru se z vaty uvolňovaly drobné skleněné částice které proud vody rozvířil po nádrži a ty pak rybám poškozovaly žábry a zažívací trakt.
Proto nesmí skelná vata nebo vlna být použita v blízkosti akvárií !!!

Keramika (válečky a pod)

Keramické rourky jsou hladké a mají relativně malý povrch na osídlení bakteriemi. Aby se přesto docílilo filtračního účinku, musí být relativně malá populace bakterií být zásobována kyslíkem. Toho lze docílit silným provzdušňováním nebo v zkrápěcím filtru.

Štěrk

Štěrk se s oblibou na filtraci používá ve vodárnách, ale v akvaristice dnes má jen malý význam. Štěrk má relativně malý povrch na osídlení bakterií. Má proto podobné vlastnosti jako keramika.

Umělohmotná tělíska

Tělíska z umělých hmot byla původně vyvinuta pro průmyslové pračky vzduchu například v klimatizačních zařízeních. Jsou to silně rozvětvené útvary z pórovité umělé hmoty. V akvaristikách se nabízejí v různých tvarech a podle toho jsou označovány: bio-ježci, bio-míčky atd. Tvar tělísek ukazuje, že jsou tělíska vyvinuta pro vysokou prostupnost vzduchu, vody a proto mají malý povrch na osídlení bakterií. Proto pro ně platí totéž co pro keramické tělíska. Relativně malé populace bakterií se musí aktivovat dobrým zásobením kyslíkem. Proto jsou tato umělohmotná tělíska vhodná hlavně do skrápěcích filtrů.

Perlonová vata

Perlonová vata je velmi oblíbený filtrační materiál. Při vysokém zhuštění poskytuje dostatečnou osidlovací plochu, ale také vytváří vysoký odpor filtru. Proto se musí dobrá filtrační vata po zmačknutí opět vrátit do původního tvaru a udělat chomáč. Tuto vlastnost např. nemá celulóza a proto je kosmetická vata naprosto nevhodná pro použití ve filtru a ještě bývá impregnována. Perlonová vata se hodí především jako mechanický předfiltr nebo jako vrchní vrstva ve venkovním filtru, kde zachycuje hrubé nečistoty. Tady se může častěji snadno vyndat a vyprat. Nikdy se nesmí vyprat v horké vodě, neboť by ztratila schopnost vytvářet chomáče. Perlonová vata se nesmí používat jako poslední vrstva ve filtru, protože existuje nebezpečí, že se jednotlivá vlákna dostanou do akvarijní vody a ryby je sežerou.

Molitan

Molitan z měkké pěnové hmoty z polyuretanu (PUR) je dlouho osvědčený filtrační materiál. Při jeho výrobě vzniká kysličník uhličitý, který umělou hmotu napění a tak vznikají dutiny. Většina póru tvoří uzavřené dutiny, což je z akvaristického hlediska nežádoucí. Proto se pěnová hmota pro akvarijní filtry upraví ultrazvukovými tlakovými vlnami, aby se uzavřené dutiny roztrhly a molitan byl celoplošně propustný. Pěnová hmota se dá na průchodnost pórů vyzkoušet a tím zjistit její vhodnost pro akvaristiku tím, že se přitiskne na ústa a profoukne se. Molitan pro filtry má velký vnitřní povrch, neboť 1 cm3 poskytuje bakteriím osidlovací plochu o velikosti cca 20 – 25 cm2. Proto se velmi dobře hodí nejen pro aerobní rychlé filtry ale také pro anaerobní pomalé filtry, protože při pomalém proudění, nebo u lehce zaneseného filtru, vznikají v četných jemných pórech anaerobní zóny. Tyto vlastnosti činí z pěnové hmoty všeobecně osvědčený filtrační materiál. U rosných filtrů je pěnová hmota použitelná v asi 2 -4 cm velkých vločkách.

Sinterové sklo

Sinterové sklo je z jemných zrnek skla, která byla zpečena vysokou teplotou, ale ještě pod bodem tání. V akvaristice používané sinterové sklo je jen slabě zpečeno a proto velmi je pórovité. Vnitřní povrch je velmi velký, neboť 1 cm3 (asi 1,5 g) poskytuje kolem 7.000 cm2 osidlovací plochy. Sinterové sklo je použitelné taky v pomalu tekoucích filtrech, může tedy působit při odpovídajícím způsobu provozu také denitrifikačně. Sinterové sklo oděrem stále ztrácí jemné částečky skla a proto by ve filtrech měl být jako poslední vrstva jemný filtrační molitan. Nejznámějším produktem ze sinterového skla je SIPORAX prodávaný firmou SERA.

Aktivní uhlí

Aktivní uhlí není normálním filtračním materiálem. Má schopnost absorbovat četné velkomolekulární látky. Aktivní uhlí se proto řidčeji používá v obvyklých akvarijních filtrech, ale užívá se hlavně k odstranění medikamentů, barvicích a jedovatých látek. Aktivní uhlí může prokázat dobré služby jak v rychle tekoucích tak i v pomalu tekoucích filtrech. Má mnoho mimořádně jemných pórů. 1 cm3 aktivního uhlí (asi 0,25g) má vnitřní povrch kolem 1.000.000 cm2, což odpovídá ploše 10x10m !!!! Zkoumáním silně znečištěných průmyslových odpadních vod se prokázalo, že na vnějším povrchu aktivního uhlí probíhají aerobní procesy a současně na vnitřním povrchu anaerobní procesy. Ukázalo se, že se tak lehce biologicky odstraní i relativně rezistentní látky. V akvaristice byly tyto vlastnosti dosud málo zkoumány nebo používány.

Rašelina

Rašelina je jako biologický filtrační materiál nevhodná. Obsahuje obrovské množství huminových látek a huminové kyseliny. Ty působí konzervačně a zabraňují usídlení mikroorganismů. Proto se nemá rašelina v akvarijních filtrech používat. Pokud je použití rašeliny žádoucí, pak by se to mělo stát nezávisle na akvarijním filtru. Na příklad může být na výtok filtru napojena průtočná trubka naplněná rašelinou. Podobně působí rašelinou naplněný gázový pytlík, ponořený do akvária. Pytlík na počátku vyplave a musí být zatížen kamenem nebo pevně přivázán. Rašelina může, podobně jako iontoměnič, sbírat původce tvrdosti a vylučovat huminové kyseliny a dá se tedy za jistých předpokladů používat k odstranění tvrdosti a k okyselení vody. Kvalita dnes nabízené rašeliny není bezvadná V důsledku znečistění životního prostředí obsahuje dnes nabízená rašelina pravidelně amonium, nitrát a fosfát. Také obsah, pro ryby nebezpečných pesticidů se nedá vyloučit.

Správná velikost filtru

Na otázku jakou správnou velikost filtru často zazní odpověď :“Tak velký jak možný“. To je nesprávné. V akváriu pěstované ryby potřebují z nejrůznějších důvodů minimální obsah organických sloučenin ve vodě. Zcela čistá voda mezi jiným účinkuje agresivně na slizovou pokožku ryb a proto se při výměně vody přidává ochranný koloid jako počáteční pomoc. Později obsahuje akvarijní voda dostatečné množství biologicky vzniklých ochranných koloidů. Tyto a jiné důležité látky chybí, když především rychlofiltry jsou předimenzovány. Rovněž akvarijní rostliny nemilují intenzivní filtraci pomocí rychle tekoucích filtrů, protože cheláty výživných látek jsou rozloženy moc rychle a dochází k jejich odfiltrování. Správná velikost filtru, respektive výkon filtru, nezávisí (jak se často usuzuje) na velikosti akvária nýbrž na vzniku nečistot – tedy na počtu ryb. Proto se musí velmi intenzivně filtrovat 80 litrová nádrž se 120 neonkami, naproti tomu nepotřebuje 500 litrová nádrž s rostlinami a 30 neonkami vůbec žádný filtr,protože biologické samočištění akvária úplně postačí. Přesněji řečeno, o nutném filtračním výkonu nerozhoduje osázení nádrže rybami, nýbrž množství potravy které se dává do akvária a musí být v tomto systému zpracováno. Při tom nehraje roli, zda se potrava v nádrži nesežraná zkazí nebo projde trávicím systémem ryb. Zatížení filtru je v obou případech stejné. Zatížení filtru akvária a biologický výkon filtru lze při trochu námahy přesně určit například přes „Biologickou spotřebu kyslíku v 5 dnech“ (BSB5). Můžeme si ale také pomoci když se nejdříve zvolí filtr podle hrubých pravidel a po zaběhnutí se o jeho účinnosti přesvědčíme měřením. Podle osázení rybami se musí v mezidobí pečlivě pozorovat, aby se předešlo eventuelním katastrofám.

Rychle tekoucí filtry

Pro tyto filtry platí toto pravidlo:

Na 1 litr obsahu akvária je nutný objem filtrační náplně 0,005 l a průtok filtru 0,5 – 1,0 l/h.

Po dvouměsíčním nerušeném provozu takového rychle tekoucího filtru lze posoudit jeho účinnost:

– výkon filtru je jednoznačně příliš nízký, když přes dostačující dobu záběhu se naměřuje stále ještě více než 0,2 – 0,5 mg/l NO2. Odpomůžeme tomu zvýšením průtoku nebo objemu filtru.

– výkon filtru je příliš vysoký, když NO2 je prokazatelný jen ve stopách pod 0,002 mg/l (dusitany v takovém množství jsou absolutně neškodné, slina člověka obsahuje 1 – 10 mg/l dusitanů). Potom bezpečně platí, že mnohé substance důležité pro ryby se příliš rychle okysličují a odfiltrují. Tomu odpomůžeme snížením průtoku nebo objemu filtru.

Pomalu tekoucí filtry

Pro tyto filtry platí toto pravidlo:

Na 1 litr obsahu akvária je nutný objem filtrační náplně 0,05 l a průtok filtru 0,05 – 0,1 l/h

Ve srovnání s rychle tekoucími filtry musejí mít dobře fungující biologické pomalu tekoucí filtry jen asi 1/100 silný průtok. To znamená asi 10ti násobný objem filtru a současně 1/10 průtok vody. U pomalu tekoucích filtrů se dá výkon obtížně posoudit, protože při řádné práci neprodukují NO2 ani NO3. Tady zbývá v oblasti hobby akvaristiky jen měření BSB5 v akvarijní vodě. Hrubá chybná rozhodnutí s katastrofálními následky nelze očekávat, protože příroda je široce přizpůsobivá a může právě ve velkoobjemových pomalu tekoucích filtrech využít možnosti rozvíjení výkonných kolonií mikroorganismů, odpovídající skutečné potřebě. V protikladu k rychle tekoucím filtrům je prakticky vyloučena přefiltrace, protože pomalu tekoucí filtr, stejně jako ryby a rostliny, ke své funkci vyžaduje minimální množství oxidovatelných organických sloučenin a neodfiltrovává žádné stopové prvky.

Zaběhnutí filtru resp. akvária

Každý nový filtr a každé nové akvárium potřebuje více týdnů než se dostatečně rozvinou výkonu schopné kolonie bakterií. V této době hrozí rybám akutní nebezpečí otravy, především amoniakem a dusitany. Krmit jen velmi opatrně !!! Musí se kontrolovat voda, obzvláště na obsah dusitanů. Obsah 1,0 mg/l dusitanů je proto varovným signálem a vyžaduje okamžitý zásah – částečnou výměnu vody. Teprve po záběhu může být biologický filtr účinný. Naočkováním lze záběh filtru urychlit. Vezme se kousek použitého filtračního materiálu z jiného akvária a vloží se do nového filtru. Nebo se starý filtrační materiál přidrží před nasávacím otvorem filtru a vícekrát se silně zmačkne a špinavá voda se nechá nasát do filtru. Část nečistot se může objevit na výtoku filtru a ve filtru se zachytí při dalším nasátí. Když jsou akvárium a filtr nové je nebezpečí otravy ryb vysoké neboť filtr ani akvárium nejsou ještě provozně přizpůsobilé. Zvláště začátečníci zde přijdou o hodně ryb a ztrácejí tak nezřídka chuť pěstovat tohoto koníčka. Nejbezpečněji se zabíhá akvárium takto: kompletně akvárium zařídit a zasadit akvarijní rostliny, nejméně polovina z nich mají být rychle rostoucí druhy např. Cabomba, Ceratopteris, Egeria, Elodea, Limnophila, Myrophyllum, mohou se později vyměnit za jiné rostliny. A teď to nejdůležitější, Nenasadit žádné ryby ale denně krmit a sice přesně tak, jako když by tam ryby byly !! Voda je tímto způsobem organicky znečištěna tak,jak to odpovídá pozdějšímu provozu. Bakteriím ve filtru a jejich vývoji je celkem jedno, zda přidávaná potrava se ve vodě zkazí nebo jako výkaly oklikou přes trávicí ústrojí ryb znečistí vodu. V každém případě se v akvarijním filtru vyvine výkonná půda s mikroby, aniž by mohlo dojít mezitím k otravě ryb. Z počátku bude voda kalná. Když za 2 až 4 týdny je vrchol amoniaku a následný vrchol dusitanů pryč, tedy je ještě měřitelný obsah asi 0,2 mg/l NO2 , mohou se nyní bez nebezpečí vysadit ryby. Tato metoda záběhu je bezpečná, může ale ztroskotat jen když akvarista nemá pevnou vůli a nasadí ryby předčasně. Podrobnosti o chemických procesech ve vodě jsou již popsány ve filtračních procesech.

Péče o filtry

Akvarijní filtry pracují skoro bez výjimky biologicky. Za svou funkci vděčí tedy určitým malým tvorům na jejichž životní podmínky musí brát dostatečný ohled. Z toho vyplývají některá pravidla při používání akvarijních filtrů. U čistě mechanicky pracujících filtrů je vhodné čištění. Naproti tomu mají být biologické akvarijní filtry , čímž je míněn téměř výlučně použitý typ rychle tekoucího filtru, čištěny teprve potom, až průtok vody zřetelně ochabuje. Jinak se biologicko-chemické procesy přeruší a filtr potřebuje podle okolností opět delší záběh. Když se v akváriích s intenzivním chovem ryb musí častěji než v měsíčních intervalech čistit filtr, tak je jeho objem příliš malý. V akváriích s vyváženým společenstvím ryb a rostlin můžeme pozorovat zajímavou zkušenost. Růst rostlin je mnohem intenzivnější, když se rychle tekoucí biofiltr po delším provozu značně zanese. Příčina je jednoznačně v tom, že zanesený rychle tekoucí filtr pomalu přejímá vlastnosti pomalu tekoucího filtru. Tento stav se dá udržet delší dobu, kromě intenzivního chovu ryb, při čemž na příklad skaláry a dokonce i terčovci jsou ochotní se třít a dávat potomstvo. Zaběhnutý filtrační materiál se nesmí nikdy prát horkou vodou nebo ošetřovat čistícími prostředky. Mikrobní půda má zůstat zachována. Prát proto jen ve vlažné vodě a opatrně vymačkávat. Nejlepší je nepoužívat vodu z vodovodu, ale nádobu plnou akvarijní vody, která se následně vylije. Neuškodí, když filtrační molitan obsahuje něco filtračního kalu a na omak je lepkavý,dokonce právě naopak !! Když je zaběhnutý filtr krátce mimo provoz, například v případě výpadku proudu, tak se změní prostředí. Podle podmínek klesá obsah kyslíku, při čemž mohou nastat hnilobné procesy. Mikrobní půda je po krátké době překvapivě málo poškozena, protože po opětovném zapnutí filtru se bakterie zotaví velmi rychle a filtr pracuje po několika hodinách stejně jako předtím. U velkých a silně znečištěných filtrů má několik hodin stojící voda někdy nepěkný zápach a neměla by se dostat do akvária při znovu nastartování filtru, ale měla by se vylít mimo.

Krátce a stručně
– Akvária dobře osázená rostlinami a s mírným osázením rybami nepotřebují žádné přídavné filtry, stačí samofiltrace akvária
– Nadbytečné nebo příliš silné filtry příliš silně okysličují vodu a tím brání růstu rostlin
– V akváriích s rostlinami nečeřit vodou z filtru příliš hladinu ale nechat proudit pod hladinou
– Zvolená konstrukce filtrů se řídí podle druhu akvária. Pro intenzivní chov ryb jsou účelné jiné konstrukce než pro rostlinami osázená okrasná akvária.
– Velikost filtru respektive jeho výkon se neřídí velikostí akvária, ale osázením rybami a množstvím krmiva. Po době záběhu by měla být skutečná velikost filtru zkontrolována.
– Nové filtry respektive nové filtrační materiály nemohou hned biologicky filtrovat a jsou funkční teprve po 2 – 4 týdnech. Až do ukončení záběhové doby hrozí vážné nebezpečí otravy amoniakem a dusitany. Je nutné tyto hodnoty hlídat.
– Naočkováním z použitého filtračního materiálu se záběh filtru podpoří a čas záběhu zkrátí.
– Také na mechanických filtrech se pomalu usazují bakterie a začínají biologicky filtrovat.
– Pro každý typ filtru je vhodný jiný materiál, viz. přehled.
– Biologické filtry čistit teprve tehdy, když průtok vody znatelně ochabuje. Zvláště důležité je to u akvárií s rostlinami.
– Filtrační materiál se musí promývat jen ve vlažné vodě. Kolonie bakterií se musí zachovat.
– Ne všechny produkty filtrů přijímají rostliny.Některé látky mohou vodu obohacovat až k nesnesitelnosti – z toho vyplývá – ani u nejlepšího filtru není výměna vody zbytečná!!!

Publikováno 30.5.2004