Johann Jacob Heckel

Johann Jacob Heckel

Snad každý akvarista zná terčovce a většina zná jednu z přírodních forem terčovců tzv. Heckel discus – Symphysodon discus. Jak ale tento terčovec přišel ke svému jménu? Zkusíme se na to trochu podívat.
Tento terčovec dostal své jméno dle Johanna Jacoba Heckela, který jej popsal jako první. Pro upřesnění je nutno hned zpočátku říci, že rybu ze svých cest do Vídně přivezl Johann Natterer.

Takže kdo byl Johann Jacob Heckel?
Johann Jacob Heckel se narodil 23. ledna 1790 v Mannheimu v rodině kapelníka a učitele hudby v Mannheimu. Kdo se trochu vyzná v politických souvislostech tehdejší doby toho nepřekvapuje, že rodina byla od roku 1793 pořád na útěku a jejich cesta vedla přes Švýcarsko, Regensburg, Vídeň a Bratislavu. Zpočátku Johanna vyučovali rodiče a od roku 1799 studoval na Kurfiřtském Institutu v Mannheimu. Přírodu začal poznávat z knih a jeho láska k přírodním vědám se začala probouzet ve velmi ranném věku. V roce 1801 se vrátil do Vídně, kde se jeho rodiče usadili a on začal s přípravou na studium zemědělství.
Když museli jeho rodiče v roce 1806 opět prchnout do Bratislavy, nastoupil šestnáctiletý Johann Jakob Heckel na zemědělskou školu zřízenou hrabětem Georgem Festeticsem. Po ukončení studia se vrátil k rodičům na statek, který mezitím získali a začal převádět nabyté zkušenosti do praxe. Po smrti otce v roce 1811 pokračoval v jeho práci na statku a ještě se začal zabývat botanikou, sbíral vedle toho vášnivě ptáky a bez pomoci někoho jiného jejich těla preparoval. Postupem času jeho sbírka a zručnost vzrůstaly a jeho jméno bylo stále známější, až se vytvořil kontakt k Josephu Nattererovi, správci C.K. přírodovědného kabinetu.
Časem byla láska k přírodním vědám tak silná, že Heckel prodal svůj statek a přesídlil do Vídně, aby se zde vyučil umění preparování. Aby se uživil, otevřel si malý obchod s vycpanými zvířaty, která tehdy byla módní. Obchod šel tak dobře, že v roce 1819 Heckel mohl vyrazit na svoji první expedici za ptáky do jižní Itálie. Odtud přivezl velkou a rozsáhlou sbírku ptáků, ale imořských ryb. Většinu své sbírky předal vídeňskému přírodovědnému kabinetu, kde později zastával skromné místo preparátora.
Tehdy byla sbírka ryb velmi nedostatečná, a tak se Heckel zaměřil na tuto oblast a zkoumal ichtyofaunu Rakouska. Postupem let se postavení a finanční situace J.J. Heckel zlepšovala, dokonce byl zaměstnán na plný úvazek jako asistent dozorce sbírky. Publikoval několik zásadních prací na téma ichtyofauny Rakouska a Evropy. Ve spolupráci s předními ichtyology té doby vypracoval monografii rodu Acipenser. Jeho další práce a přesnost popisů k němu přitáhla pozornost předních ichtyologů. V roce 1835 byl jmenován druhým kurátorem, konzervátorem a preparátorem sbírky a byl mu svěřen dozor na ichtyologickou sbírku, založenou v roce 1817 L. Fritzingem. Již o rok později byl povýšen na 1. dozorce sbírky a o rok později publikoval své největší dílo „Ryby Kašmíru“, která potvrdila jeho pověst systematika.
Heckel byl praktik a samouk. Nikdy nepromoval a neměl žádný akademický titul. I tak vynalezl a zavedl nové metody měření a popisu, které představil v dodatku k výše uvedené publikaci. Také sestrojil nástroj s jehož pomocí lze přesně stanovit jak profil ryby, tak i míry a poměry velikostí ryby, aby pak malíř mohl s pomocí těchto údajů vytvořit přesnou kresbu ryby.
Po 18ti letém pobytu v Brazílii se vrátil do Vídně zpět 13. srpna 1836 Johann Natterer. Sice za občanské války přišel o celý svůj majetek, ale zachránil celou sbírku (čítající 37 velkých beden),kterou za léta nashromáždil. Čtyři roky potřeboval Heckel k tomu, aby ichtyologický materiál z této sbírky zařadil, zpracoval a připravil publikaci, která v roce 1840 vyšla pod názvem „Johann Natterers neue Flussfische Brasiliens, nach den Beobachtungen des Endeckers beschrieben“ („Nové říční ryby Brazílie od Johanna Natterera, popsané dle pozorování objevitele“). V této publikaci je také popsán akvaristům známý terčovec Symphysodon discus. V následujících letech Heckel uskutečnil několik expedicí po Evropě a publikoval mnoho významných děl o ichtyologii.
Když v roce 1853 dorazila do Vídně zpráva o několika velrybách uvízlých na mělčině na pobřeží Jadranu, Heckel se okamžitě vypravil, aby pro Kabinet přivezl vzácné exponáty. Přes značný rozklad a zápach zvířat se Heckelovi podařilo zajistit kompletní kostru jednoho zvířete, ale následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Heckel začal mít zdravotní potíže, které mu způsobovaly stále větší problémy, kterým podlehl ve věku 67 let, 1.března 1857.

Ve své práci o Nattererově sbírce popsal Heckel 9 nových rodů a 49 nových druhů, z nichž 3 rody nepatří do Nattererovi sbírky a jsou z původem ze střední Ameriky. Jedná se o tyto rody:

Uaru, Symphysodon, Pterophyllum, Acara, Heros, Geophagus, Chaetobranchus, Crenicichla, Batrachops
Mimo druhy výše uvedených rodů Heckel popsal i druhy ryb z rodu Cichla. Heckelem popsané druhy jsou:

Uaru amphiacanthoides (Rio Negro)

Symphysodon discus (Rio Negro)

Pterophyllum scalare, popsáno mylně jako P. scalaris (Rio Negro)

Acara margareta (Mato Grosso)
– tetramerus (Rio Branco)
– viridis (Mato Grosso)
– vittatus (Mato Grosso)
– pallidus (Rio Negro)
– dorsiger (Rio Negro)
– marginatus (Mato Grosso)
– dimerus (Mato Grosso)
– nassa (Mato Grosso)
– cognatus (Rio Negro)
– unicolor (Rio Negro)
– crassipinnis (Rio Paraguay)

Heros severus (Rio Negro)
– coryphaeus (Mato Grosso)
– modestus (Mato Grosso)
– spurius (Mato Grosso)
– psittacus (Rio Negro)
– efasciatus (Rio Negro)
– coryphaenoides (Rio Negro)
– niger (Rio Negro)
– festivus (Mato Grosso)
– insignis (Rio Negro)
– friedrichsthalii (Střední Amerika)
– deppii (Mexiko)
– montezuma (Mexiko)

Geophagus altifrons (Rio Negro)
– megasema (Mato Grosso)
– daemon (Rio Negro)
– jurupari (Rio Negro)
– acuticeps (Rio Negro)
– pappaterra (Mato Grosso)
– cupido (Mato Grosso)

Chaetobranchus flavescens (Mato Grosso)
– bruneus (Rio Negro)

Cichla tucunare (Rio Branco)

Crencichla vittata (Rio Paraguya a Mato Grosso)
– lenticulata (Rio Negro)
– adspersa (Mato Grosso)
– lugubris (Rio Negro)
– funebris (Mato Grosso)
– johanna (Mato Grosso)
– macrophthalma (Rio Negro)
– lepidota (Mato Grosso)

Batrachops reticulatus (Mato Grosso)
– semifasciatus (Rio Paraguay)

Toto je seznam rodů a druhů, jak je popsal Heckel. Mnohé jsou pro většinu nicneříkající nebo je slyšeli jen vzácně. Řada těchto názvů druhů platí dnes jako synonyma, jiné druhy jsou zařazeny do jiných rodů.
Symphysodon discus, první vědecky popsaný terčovec, přestál téměř beze změn všechny tyto přesuny zařazení již od roku 1840, a tak si v akvaristice známý název „Heckel discus“ zaslouží.

Použitá literatura:
Diskusfieber – Hans J. Mayland – Landbuch Verlag – 1988
Diskus – Datz Sonderheft – Verlag Eugen Ulmer – 1996
Diskusfische – Koenige Amazoniens – Hans J. Mayland – Landbuch Verlag – 1981
Diskusfische – Schwimmende Juwelen – Horst W.Koehler – Verlag DISKUS BRIEF – 1998
Bleher Discus – Heiko Bleher – Aquapress Publishers – 2006