Johann Jacob Heckel

Kdo stál u zrodu vědeckého popisu terčovců? Poznejte fascinující život Johanna Jacoba Heckela, samouka, který v roce 1840 jako první popsal legendárního Symphysodon discus. Článek mapuje jeho cestu od preparátora po uznávaného ichtyologa.

Johann Jacob Heckel

Snad každý akvarista zná terčovce a většina zná jednu z přírodních forem terčovců tzv. Heckel discus – Symphysodon discus. Jak ale tento terčovec přišel ke svému jménu? Zkusíme se na to trochu podívat.
Tento terčovec dostal své jméno dle Johanna Jacoba Heckela, který jej popsal jako první. Pro upřesnění je nutno hned zpočátku říci, že rybu ze svých cest do Vídně přivezl Johann Natterer.

Životní cesta Johanna Jacoba Heckela

Johann Jacob Heckel se narodil 23. ledna 1790 v Mannheimu v rodině kapelníka a učitele hudby v Mannheimu. Kdo se trochu vyzná v politických souvislostech tehdejší doby toho nepřekvapuje, že rodina byla od roku 1793 pořád na útěku a jejich cesta vedla přes Švýcarsko, Regensburg, Vídeň a Bratislavu. Zpočátku Johanna vyučovali rodiče a od roku 1799 studoval na Kurfiřtském Institutu v Mannheimu. Přírodu začal poznávat z knih a jeho láska k přírodním vědám se začala probouzet ve velmi ranném věku. V roce 1801 se vrátil do Vídně, kde se jeho rodiče usadili a on začal s přípravou na studium zemědělství.

Když museli jeho rodiče v roce 1806 opět prchnout do Bratislavy, nastoupil šestnáctiletý Johann Jakob Heckel na zemědělskou školu zřízenou hrabětem Georgem Festeticsem. Po ukončení studia se vrátil k rodičům na statek, který mezitím získali a začal převádět nabyté zkušenosti do praxe. Po smrti otce v roce 1811 pokračoval v jeho práci na statku a ještě se začal zabývat botanikou, sbíral vedle toho vášnivě ptáky a bez pomoci někoho jiného jejich těla preparoval. Postupem času jeho sbírka a zručnost vzrůstaly a jeho jméno bylo stále známější, až se vytvořil kontakt k Josephu Nattererovi, správci c.k. přírodovědného kabinetu.

Od preparování zvířat k vědecké ichtyologii

V letech 1817–1818 Heckel opustil zemědělství v Gumpoldskirchenu a přesídlil do Vídně. Od podzimu 1818 pracoval ve vídeňském přírodovědném kabinetu jako neplacený preparátor a na živobytí si vydělával také obchodem s ptačími preparáty. Na jaře 1819 podnikl cestu přes Německo a Švýcarsko do Itálie, kde sbíral především ptáky, mořské ryby a další přírodniny. Po návratu v létě 1820 část získaného materiálu vídeňskému přírodovědnému kabinetu prodal a značnou část také daroval. V srpnu 1820 zde získal placené místo preparátora obratlovců.

Zvláštní pozornost začal Heckel věnovat rybí sbírce, která tehdy obsahovala jen přibližně 700 objektů. Pod vedením Leopolda Fitzingera se pak podílel na soupisu rakouské rybí fauny, nejprve Dunaje a později také dalších oblastí. Postupem let se postavení a finanční situace J.J. Heckel zlepšovala, dokonce byl zaměstnán na plný úvazek jako asistent dozorce sbírky. Publikoval několik zásadních prací na téma ichtyofauny Rakouska a Evropy. Ve spolupráci s předními ichtyology té doby vypracoval monografii rodu Acipenser. Jeho další práce a přesnost popisů k němu přitáhla pozornost předních ichtyologů. Dne 26. února 1832 byl jmenován pomocným kurátorem rybí sbírky. Dne 6. května 1835 převzal dohled nad rybí sbírkou a po reorganizaci sbírek v roce 1836 se stal jejím prvním dozorcem. V roce 1838 publikoval významné dílo „Fische aus Caschmir“ („Ryby Kašmíru“), která potvrdila jeho pověst systematika.

Heckel byl praktik a samouk. Nikdy nepromoval a neměl žádný akademický titul. Přesto vyvinul nové metody měření a popisu ryb, které představil v práci „Fische aus Caschmir“. Sestrojil také měřicí aparát tvořený goniometrem a kružidlem, který umožňoval reprodukovatelně zachytit profil ryby a poměry jejích vnějších částí, aby pak malíř mohl s pomocí těchto údajů vytvořit přesnou kresbu ryby.

Spolupráce s Johannem Nattererem a popis terčovce

Po osmnáctiletém pobytu v Brazílii se 13. srpna 1836 vrátil do Vídně Johann Natterer. Sice za občanské války přišel o celý svůj majetek, ale zachránil celou sbírku (čítající 37 velkých beden), kterou za léta nashromáždil. Čtyři roky potřeboval Heckel k tomu, aby ichtyologický materiál z této sbírky zařadil, zpracoval a připravil publikaci, která v roce 1840 vyšla pod názvem „Johann Natterer’s neue Flußfische Brasilien’s nach den Beobachtungen und Mittheilungen des Entdeckers beschrieben“ („Nové říční ryby Brazílie od Johanna Natterera, popsané dle pozorování objevitele“).

V této publikaci Heckel popsal také terčovce Symphysodon discus. Typový exemplář NMW-35612, který studie z roku 2012 označuje jako genero- a holotyp, pochází ze sběrů Johanna Natterera u Moreré na Rio Negro v Brazílii. V následujících letech Heckel uskutečnil několik expedic po Evropě a publikoval mnoho významných děl o ichtyologii.

Dne 15. srpna 1853 uvízlo u Cittanovy na pobřeží Jadranu šest vorvaňů. Heckel byl vyslán, aby pro vídeňské muzeum získal kompletní kostru. Když dorazil na místo, byla těla již rozřezaná a v pokročilém rozkladu, přesto se mu podařilo kostru zajistit. Při práci s rozkládajícími se zbytky se pravděpodobně nakazil infekcí, po níž se jeho zdravotní stav postupně zhoršoval. Heckel začal mít zdravotní potíže, které mu způsobovaly stále větší problémy, kterým podlehl ve věku 67 let, 1. března 1857.

Taxony popsané Heckelem v práci o Nattererových rybách

V práci z roku 1840 Heckel ustanovil devět nových rodů cichlid: Uaru, Symphysodon, Pterophyllum, Acara, Heros, Geophagus, Chaetobranchus, Crenicichla a Batrachops. Na druhové úrovni zavedl 49 jmen. Jejich taxonomické postavení se však od roku 1840 v mnoha případech změnilo a řada druhů byla později přeřazena do jiných rodů nebo synonymizována.

Následující seznam proto uvádí historická druhová jména v kombinacích, ve kterých je použil Heckel ve své práci z roku 1840, nikoli jejich dnešní platné taxonomické zařazení.

Uaru

• Uaru amphiacanthoides

Symphysodon

• Symphysodon discus

Acara

• Acara margarita
• Acara tetramerus
• Acara viridis
• Acara diadema
• Acara vittatus
• Acara pallidus
• Acara dorsiger
• Acara marginatus
• Acara dimerus
• Acara nassa
• Acara cognatus
• Acara unicolor
• Acara crassipinnis
• Acara gronovii

Heros

• Heros severus
• Heros coryphaeus
• Heros modestus
• Heros spurius
• Heros psittacus
• Heros efasciatus
• Heros coryphaenoides
• Heros niger
• Heros festivus
• Heros insignis
• Heros friedrichsthalii
• Heros deppii
• Heros montezuma

Geophagus

• Geophagus altifrons
• Geophagus megasema
• Geophagus daemon
• Geophagus jurupari
• Geophagus acuticeps
• Geophagus pappaterra
• Geophagus cupido

Chaetobranchus

• Chaetobranchus flavescens
• Chaetobranchus bruneus

Cichla

• Cichla tucunare

Rod Cichla Heckel v této práci nově neustanovil, popsal však v něm výše uvedený druh.

Crenicichla

• Crenicichla vittata
• Crenicichla lenticulata
• Crenicichla adspersa
• Crenicichla lugubris
• Crenicichla funebris
• Crenicichla johanna
• Crenicichla macrophthalma
• Crenicichla lepidota

Batrachops

• Batrachops reticulatus
• Batrachops semifasciatus

A co Pterophyllum?

Rod Pterophyllum Heckel v roce 1840 ustanovil jako nový, proto je uveden mezi devíti novými rody. Druh dnes známý jako Pterophyllum scalare však Heckel jako nový druh nepopsal. Byl popsán již v roce 1823 jako Zeus scalaris Schultze a Heckel jej později zařadil do nového rodu Pterophyllum. Proto Pterophyllum scalare není součástí výše uvedeného seznamu 49 Heckelových druhových jmen.

Mezi 49 jmény navíc nejsou pouze nově objevené druhy v dnešním slova smyslu. Například Acara margarita Heckel zavedl jako náhradní jméno pro dříve popsanou Perca bimaculata Bloch, 1792. Přesnější je proto hovořit o 49 druhových jménech, nikoli jednoduše o 49 nových druzích.

Řada Heckelových jmen je dnes považována za synonyma a mnoho druhů bylo přeřazeno do jiných rodů. Symphysodon discus, který Heckel popsal v této práci roku 1840, však zůstává jedním z jeho nejznámějších taxonů a druhem, který jeho jméno pevně spojil s historií terčovců.

Použitá literatura

Diskusfieber – Hans J. Mayland – Landbuch Verlag – 1988
Diskus – Datz Sonderheft – Verlag Eugen Ulmer – 1996
Diskusfische – Könige Amazoniens – Hans J. Mayland – Landbuch Verlag – 1981
Diskusfische – Schwimmende Juwelen – Horst W. Köhler – Verlag DISKUS BRIEF – 1998
Bleher Discus – Heiko Bleher – Aquapress Publishers – 2006

Autor: Kersten Opitz
Publikováno 28.4.2014
aktualizace: 7.9.2026