Podnětem k napsání tohoto článku byla zpráva O. Litomiského v AT 7/1997 o prvním mezinárodním šampionátu terčovců v Evropě, který se konal v Duisburgu. Nevím, jaká byla stanovena kriteria pro hodnocení a byl-li vypracován již nějaký interstandard, jako je tornu u živorodek, ale je jasné, že pokud ne, není daleká doba, kdy se tak stane.

Pokud interstandard již stanovený byl, bylo by vhodné, aby nově vzniklý Klub cichlidářů CSCH v Brně nás s ním brzy seznámil. Musíme si zvyknout na to, že terčovci nabízení v prodejnách a v našich chovech, jsou vesměs mnohonásobní kříženci a stále více se budou odchylovat od přírodních forem. Je to možná trochu proti zoologickým zásadám čistoty druhů, ale sám jako akvarista nezoolog si myslím, že rod Symphysodon má jediný druh s několika barevnými formami podle místa výskytu. Stejně je tornu tak u Betta splendens, jejíž akvarijní populace se již přírodní formě málo podobají. Měli bychom proto u terčovců hovořit raději o fenotypech a nikoli křížencích. Pod tímto amatérským názorem prosím posuzujte i další řádky tohoto článku. Nám akvaristům totiž většinou nezáleží na tom, zda jde o křížence, ale hodnotíme rybky podle krásy barev, vitality, tvaru a schopnosti se dobře rozmnožovat. Osobně terčovce dnes již nepovažuji za ryby problematické, neboť o způsobu rozmnožování a zdárném průběhu odchovu vy šlo již mnoho článků a stačí jen dodržet uvedené návody a podmínky.

Největší množství terčovců produkuje Thajsko, Hongkong a Německo. Pomalu se zvyšuje produkce i u nás v Čechách. Máme sice pro chov horší podmínky (zejména pro nedostatek vhodné přírodní vody a nutnost prakticky celý rok vodu ohřívat), ale za to máme dobře zvládnutý průběh rozmnožování. Při troše genetických znalostí bychom brzy mohli patřit mezi vývozce s nejpěknějšími vlastními odchovy (fenotypy). Zatím se naši chovatelé snaží produkovat množství, které se jim povede, bez ohledu na cílený a čistý odchov. Ryby prodávají podle vzhledu jako „hnědé“, „modré“ a „tyrkysové“ terčovce. „Zelené“ (S. a. aequifasciatus) a „Heckely“ (S. discus) nespatříme vůbec. Nově se objevují i potomci dovezených „Alenquer“ a Pigeon Blood, červení i žlutí. Snad je můžeme použít jako základ svého chovu, ale pouhé rozmnožování je poněkud ponižující. Měli bychom se pustit do vlastních odvážných křížení a vyšlechtit vlastní krásné generace. Pak se můžeme pustit i do soutěže v příštím mezinárodním mistrovství.

Základem našeho snažení musí být ustálení barvy, a to u všech potomků a ne jen produkovat „směsku barev“. Velikost dospělého jedince by měla být 15 – 20 cm. Ploutve musí být co největší, tělo vysoké, spíše vyšší než delší. Tvar těla musí být kruhový nebo ovál na výšku. Barva očí musí být červená, a to na celé duhovce i když jde první příčný černý pruh přes oko.

Je mnoho odstínu vybarvení, základem však zůstává různá sytost barvy hnědého odstínu od žlutavé po čokoládovou. Většinou je barva závislá na náladě jedince. U červených fenotypů jde o červenavé vybarvení těla a hlavně okrajů ploutví. U modrých a zelených tyrkysových typů jde o výrazné vybarvení modrého nebo zeleného vlnkování, popřípadě o plošně modré či zelené jedince. Pěkný přehled těchto chovatelských forem i s fotografiemi zveřejnili O. Litomiský a N. Dokoupil v AT 7/94 (červený řad) a AT 6/94 (kobaltový řad). Nebudu opakovat jimi uvedené obchodní názvy, jde však o mutanty a jejich křížence, u kterých byla docílena stálost barev i v dalších generacích. Jejich cena je pro naše chovatele asi nedostupná, neboť představuje několik desítek a snad i stovek amerických dolarů. Výhodnější pro nás asi bude dovoz ryb z Německa. Při nákupu však nesmíme zapomenout, že není vhodné použít k chovu blízce příbuzné linie, ani ryby stejné generační linie. Bylo totiž prokázáno, že tak dochází ke stálému zmenšování potomstva. Je proto vhodné ryby z dovozu nebo i z odchytu zkřížit s vlastními kvalitními jedinci. Mám doma několik jedinců, které jsem si zakoupil již dospělé, jeden je hezčí než druhý, ale patrně proto, že spolu nevyrůstali, nepodařilo se mi je dosud k chovu použít. Stále se napadají a nenašli v sobě vůbec zalíbení. V asijských chovech používají k chovu jen páry, které se samy vybraly. Asi na tom něco je, a je proto vhodné opatřit si mladé ryby z více chovů, aby spolu vyrůstaly. Není jednoduché vybrat si barevně vhodné jedince a věřit, že se vytřou. Pohlaví se těžko určuje a jednou vytření jedinci jen těžko najdou zalíbení v jiném partnerovi. Vývoj jednotlivých barevných chovatelských forem je tedy ne snadný a hlavně zdlouhavý. Kvalitní zdroj potěru je u nás vzácný. V Asii to neberou tak vážně a kříží terčovce zelené třeba s „Heckely“ (S. discus), a pak se snaží barevnou formu ustálit. Tak se podařilo terčovce pravé ustálit i s 9 pruhy. V mnoha případech křížením s hnědým terčovcem vznikly fenotypy červené řady a snad i kobaltové řady. Záznamy o použitých rodičích se bohužel nevedou. Pěkných velkých jedinců bylo však docíleno vždy jen přikřížením ryb z přírody, nebo velmi vzdálených na prosto nepříbuzných jedinců. To je základní trend německých chovatelů.

V Německu je jedním z průkopníků chovu prošlechtěných jedinců pan Hans Georg Petersman. Ten pro zdárný odchov používal zásadně jedince, kteří vykazovali dobrou tělesnou i barevnou kvalitu. Aby snížil možnost nemocí a stresu v důsledku hromadění odpadních látek v chovných nádržích, prováděl údajně častou výměnu vody pomocí vody destilované s dodatečnou úpravou tvrdosti až v nádrži. Za 24 hodin tak vyměnil 10 % vody. Sám používám filtr Fluval 3, který zajišťuje trvalé proudění vody a její čištění. Od nakladení jiker až do rozplavání ozonuji množstvím 10 mg za hodinu na 1001 vody. Proti plísni užívám acriflavin. Protože přes mřížky filtru by mohlo dojít k nasání plůdku, filtr po dobu líhnutí odstraňuji a vracím jej do nádrže až za 14 dní obalený síťovinou s velikostí ok podle velikosti potěru. Terčovci odchovaní tímto způsobem jsou vybarveni již po půl roce a někteří mají v této době i chuť se třít.

V AT 4/1987 dr. Bydžovský uvádí, že nejkrásněji tyrkysově červení terčovci s doloženou linií křížení jsou z chovu pana Schmidt-Fockeho. Ten křížení zahájil už v roce 1969 použitím velmi vysokotělé samičky odchycené v přírodě na brazilsko-peruánské hranici. Měla sytě červené tělo a jen nepatrné malé modré proužky na hlavě. Na těle proužky neměla. Patrně šlo o vysokotělou formu terčovce hnědého. Samici zkřížil s tyrkysovým, výrazně pruhovaným samečkem z vlastního chovu. Důsledkem heterózy vyrostli kříženci F1 výrazně velkých rozměrů. Samečci měřili až 20 cm a převyšovali velikost dosud importovaných ryb. Tyrkysové pruhy se v potomstvu objevovaly jen u samečků. V dospělosti byly nejkrásnější samečci proužkování po celém těle, ale červená barva nedosahovala intenzity jejich matky. Chovatel pokračoval v příbuzenském křížení a po pěti generacích se sice červená barva zvýraznila, ale velikost se zase podstatně zmenšila. V osmé generaci dospělí jedinci už dosahovali jen 12 cm. Ani původní červeň výchozí samice bohužel docílena nebyla. Pan Schmidt – Focke zkoumal vliv prostředí a zjistil, že na červenou barvu má vliv železo obsažené ve vodě. Jak přesně ovlivňuje barvu dvojmocné nebo trojmocné železo však on, ani nikdo jiný dosud nevyzkoumal.

Věřím, že brzy i někdo u nás začne terčovce šlechtit a ne jen množit. Doufám, že se nám to brzy povede.

Publikováno 30.8.2003