Tvoří terčovci sekret?

Tvoří terčovci skutečně sekret pro výživu svých mláďat? Článek představuje výsledky výzkumu Dr. Heinze Bremera a Dr. Ulricha Waltera, kteří se zabývali změnami kůže rodičovských terčovců a způsobem, jakým čerstvě rozplavaný potěr přijímá potravu z povrchu jejich těla.

Morfologie rybí kůže

Ke správnému pochopení článku je nutno nejdříve podrobně vysvětlit složení rybí kůže. Rybí kůže se skládá ze dvou oddělených vrstev: vrchní – epidermis a vnitřní, tužší vrstvy – corium. Ještě hlouběji je pak podkožní vazivo – subcutis nebo hypodermis. Následuje svalová tkáň s vazivem, cévami a nervy.

V podkoží terčovců, stejně jako u většiny ryb, jsou zakotveny šupiny (ty jsou u terčovců velmi malé). Společně se stabilním podkožím „pancéřují“ rybu a chrání ji před mechanickým či jiným poškozením. Vrchní vrstva se skládá z několika nad sebou uspořádaných vrstev buněk – z vícevrstvého epitelu. Všechny vrstvy vznikají z nejspodnější, tzv. základní buněčné vrstvy. V epidermis se nacházejí četné žlázové buňky různých typů. Některé z nich, oválné pohárkovité slizové buňky, vyprazdňují sekret směrem ven z těla. Ten se rozprostře po povrchu epidermis a činí ji hladkou a slizkou. Tato slizová vrstva se neustále obnovuje, chrání kůži před osídlením plísněmi a bakteriemi a pravděpodobně působí i protizánětlivě.

V podkoží se vedle šupin nacházejí buňky s barevnými pigmenty – chromatofory. Ty jsou odpovědné za zbarvení ryb. Je pochopitelné, že při chemickém poškození kůže (např. příliš vysokou či nízkou hodnotou pH) se funkce těchto buněk omezuje a postižení terčovci jsou tmavě až černě zbarvení.

Změny kůže terčovců při odchovu mladých

Dr. Heinz Bremer a Dr. Ulrich Walter při výzkumu terčovců vodících mladé zjistili změny v anatomii a histologii jejich kůže. Histologická a topochemická vyšetření východoněmeckých vědců nejprve ukázala, že struktura epidermis terčovců vodících mladé i nedospělých a dosud sexuálně neaktivních terčovců je kvalitativně identická. Kvantitativně jsou v ní samozřejmě značné rozdíly. U ryb mimo období odchovu mladých je dělení buněk ve vnitřní části epidermis prokazatelné jen ojediněle. Vnější kožní vrstvy tvoří pouze dvě či tři buněčné vrstvy plochého epitelu. Nápadné je velké množství speciálních buněk – sekretoblastů, jejichž „zrání“ v žlázovité buňky, tzv. sekretocyty, u sexuálně neaktivních zvířat téměř neprobíhá.

Pravděpodobně se u těchto buněčných elementů jedná o dosud neznámé druhy buněk, jejichž výskyt může být omezen jen na terčovce.

Jak se mění tyto buňky u zvířat vodících mladé?

Ukázalo se, že se u nich ve vnitřní oblasti epidermis vyskytuje vysoká míra dělení buněk. Směrem k povrchu kůže se vytvořené epitelové buňky skládají do 8 až 11 vrstev plochých buněk. K dalšímu dělení v povrchových oblastech kůže již nedochází. Tyto buňky jsou součástí potravy, kterou mláďata přijímají z kůže rodičů.

Funkce sekretoblastů a sekretocytů

Druhá složka jejich potravy vzniká v základní buněčné vrstvě. Jak je uvedeno výše, nacházejí se zde sekretoblasty. Ty se u ryb nevodících mladé téměř nevyvíjejí. U ryb vodících mladé tyto buňky „zrají“ v tzv. sekretocyty. Během procesu zrání putují k vnějšímu povrchu kůže, kde následně prasknou (extrudují). Tyto sekretocyty nejsou pravými žlázovými buňkami, protože nedochází k přirozenému předání obsahu buněk na povrch epidermis. Potěr terčovců přijímá také tyto buňky.

Je důležité poukázat na skutečnost, že u všech ryb se na kůži vyskytující slizové buňky nehrají žádnou roli při odchovu mladých.

Vyšetření obsahu trávicího traktu potěru terčovců

Nálezy v obsahu střev larválních terčovců (starých teprve několik dní) bezpochyby potvrzují, že z kůže není přijímán žádný sliz, ale, jak již bylo uvedeno výše, buněčný materiál z epidermis a sekretocyty. Nápadná je nízká koncentrace sacharidů a lipidů v těchto sekretocytech. Pravděpodobně se tím brání přetížení trávicího traktu čerstvě rozplavaného potěru terčovců, jehož trávicí žlázy ještě nejsou schopny dodávat do střeva trávicí enzymy.

Ve střevech mladých ryb se nalezly mimo jiné nepatogenní bakterie (které byly prokázány i na epidermis rodičů) a také rozsivky. Příjmem bakterií se pravděpodobně urychluje vznik fyziologicky důležité střevní flory.

Závěry pro chovatele terčovců

Výše uvedený souhrn vědeckých výsledků připouští následující závěry:

1. Sekret jako produkt vyměšování buněk, které by ho měly vyprodukovat, u terčovců neexistuje. Na kůži ryb se tvořící ochranná vrstva slizu nehraje pro výživu larev terčovců žádnou roli.
2. Vlivem hormonů dochází během rozmnožovací fáze u rodičovských terčovců k tzv. hypertrofii kůže (zvětšení vlivem růstu buněk), která takto získává charakteristický sametový vzhled. Epidermis má trofickou (vyživující) funkci. Celá vnější část epidermis slouží jako potrava pro čerstvě rozplavaný potěr terčovců.
3. Popsané výsledky také poukazují na to, že kůže terčovců je velmi citlivá vůči různým vnějším vlivům a zatížení, především v akvarijní vodě, ale i ve vzduchu.
4. Potěrem přijímané částice kůže nemají pouze výživnou funkci.
5. Neexistují žádné výrazné rozdíly epidermis vázané na pohlaví rodičů.

Literatura

• Bremer H. und Walter, U. – Was fressen junge Diskusfische? – Aquarien-Terrarien 1/1986
• Köhler H. – Bilden Diskuspaare wirklich Sekret? – DiskusBrief
• Sterba G. – Aquarienkunde
• Buckley, Maunder, Foey, Pearce, Val, Sloman – Biparental mucus feeding – Journal of Experimental Biology, 2010

Autor: Kersten Opitz
Publikováno: 21. 1. 2017
Aktualizace: 28. 9. 2026