Christian Kubitschka: Divocí terčovci, čtyřicet let zkušeností a návrat k přírodě

„Dobré krmivo a dobrá voda. To je všechno.“

Tato zdánlivě jednoduchá rada, kterou si Christian Kubitschka odnesl od legendárního vídeňského chovatele Johanna Brixlera, ho provází už od mládí. Za několika slovy se však skrývají desítky let zkušeností s chovem a rozmnožováním terčovců, hledáním vhodných podmínek a poznáváním jejich chování.

Rakouský chovatel Christian Kubitschka se dlouhodobě věnuje především divokým terčovcům a jejich odchovu. Vedle akvaristiky profesionálně působí v lesnictví, péči o přírodu, rybářství a akvakultuře. Právě propojení těchto zkušeností se odráží v jeho přístupu k rybám, jejich výživě, vodě i zdravotnímu stavu.

Ve více než hodinovém rozhovoru, který natočil Dominic Kurz (Angelfish Dominik), Christian představuje své chovatelské zařízení, ukazuje divoké terčovce i vlastní odchovy a otevřeně hovoří o tom, co se během mnoha let naučil.

Vzpomíná na osobnosti evropského chovu terčovců, na první úspěchy s Heckelovými terčovci, na vlastní cestu do brazilské oblasti Tefé i na dlouhodobou snahu odchovávat ryby, které si zachovávají vzhled původních přírodních forem. Velký prostor věnuje krmení, kvalitě vody, rozmnožování, parazitům a každodenní péči o rozsáhlé chovné zařízení.

Následující článek přibližuje obsah rozhovoru v osmi tematických kapitolách podle původního videa. Zachovává Christianovy zkušenosti, osobní názory a pozorování, aniž by je převáděl na obecně platná chovatelská pravidla.

1. Od dětství u vody k fascinaci divokými terčovci

00:00–08:35

Christianův vztah k rybám začal mnohem dříve, než se začal věnovat terčovcům. Jak sám vzpomíná, od vody ho nebylo možné odtrhnout už v dětství. Jeho otec byl rybář a pravidelně ho brával s sebou. Právě společné výpravy k vodě patřily k prvním zkušenostem, které formovaly jeho celoživotní zájem o ryby a přírodu.

Když se ho dnes někdo zeptá, kdy vlastně začal s rybami, s trochou humoru odpovídá, že se jim věnuje odjakživa. Nejdříve ho fascinovaly ryby v rybnících a dalších přírodních vodách. Teprve později přišlo první akvárium – klasická pětadvacetilitrová nádrž, ve které choval paví očka, mečovky a bojovnice.

Zájem postupně rostl. Větší akvárium dostal od svého strýce. A nakonec přišli terčovci.

Vídeňská akvaristická scéna a její velké osobnosti

V době, kdy bylo Christianovi přibližně sedmnáct nebo osmnáct let, existovala ve Vídni velmi aktivní komunita chovatelů terčovců. Byla to zároveň doba, kdy evropský chov těchto ryb patřil podle jeho vzpomínek ke světové špičce.

Christian připomíná jména tehdejších významných chovatelů, jako byli Dr. Eduard Schmidt-Focke, Siegfried Homann, farář Schulten nebo Pöppel. Někteří z nich ovlivnili vývoj chovu terčovců na dlouhá desetiletí.

Z vídeňských chovatelů však Christian vyzdvihuje především Johanna Brixlera, kterého považuje za jednu z nejvýznamnějších osobností své doby.

Brixler se proslavil mimo jiné úspěšným rozmnožením divokých Heckelových terčovců pocházejících z oblasti Rio Negro. V době, kdy samotné udržení těchto ryb v dobré kondici představovalo pro mnoho akvaristů značnou výzvu, šlo o mimořádný chovatelský úspěch.

S Brixlerovým odchovem souvisí také příběh fotografií, které byly zveřejněny v knize Hanse J. Maylanda Diskusfische – Könige Amazoniens.

Christian vysvětluje, že snímky páru Heckelových terčovců s potomky pořídil Gerhard Klag, geolog z bývalé Německé demokratické republiky. Samotné ryby však pocházely z Brixlerova chovu.

Podle Christianova vyprávění Brixlera velmi mrzelo, jak byl jeho podíl na tomto úspěchu prezentován. Později chtěl záležitost společně s Heiko Bleherem uvést na pravou míru, k tomu však již nedošlo.

Pro Christiana zůstává tato doba obdobím mimořádných chovatelských úspěchů, velkých osobností a nadšení, s jakým se tehdejší akvaristé snažili porozumět dosud málo známým rybám.

První Tefé Royal a nástup asijských chovných forem

Přestože Christian obdivoval úspěchy s Heckelovými terčovci, jeho největší fascinací se stali terčovci z oblasti Tefé.

Jeho prvním terčovcem byl skutečný Tefé Royal, přírodní forma s výrazným liniováním, která svým vzhledem připomínala Royal Blue. Právě tyto ryby ho zaujaly natolik, že jim zůstal věrný i v dalších desetiletích.

V devadesátých letech se však světový chov terčovců začal výrazně měnit. Objevily se nové asijské barevné formy, především Pigeon Blood, jejichž počátky Christian spojuje s thajským chovatelem Kittim Phanaitthim a jeho spolupracovníky. Podle jeho vyprávění vznikla původní mutace u jednoho z chovatelů, se kterými Kitti spolupracoval.

Asijské chovy postupně získávaly stále větší význam a nové barevné varianty výrazně ovlivnily světový trh s terčovci.

Christian přiznává, že se této etapě na krátkou dobu také věnoval. Brzy však zjistil, že to není cesta, kterou chce pokračovat. Mnohem bližší mu zůstaly původní přírodní formy a práce s divokými terčovci.

Nejde přitom pouze o jejich zbarvení nebo kresbu. Christian zdůrazňuje především vztah k přírodě a snahu vytvořit těmto citlivým rybám takové životní podmínky, ve kterých se budou dobře cítit.

Zdravý terčovec musí klidně dýchat

Christianova profesionální činnost v oblasti biologického chovu ryb, akvakultury a rybničního hospodářství se výrazně promítá i do jeho akvaristické praxe. Pro rodinu Habsburků pracuje v oblasti plánování chovu, rybničního hospodářství a výlovů ryb.

Při rozhovoru upozorňuje na zásadu, kterou považuje za jednu z nejdůležitějších při posuzování zdravotního stavu terčovců: ryba musí klidně dýchat.

Dominik si všímá, že Christianovi terčovci jsou nejen krásně vybarvení, ale také mimořádně klidní. Christian vysvětluje, že právě klidné dýchání považuje za jeden ze základních ukazatelů vhodných životních podmínek.

Podle jeho zkušeností představuje zrychlené nebo namáhavé dýchání vždy varovný signál. Nesouhlasí s častým vysvětlením, že terčovci rychleji dýchají pouze proto, že byli právě nakrmeni.

Podobně upozorňuje na situace, kdy se jedno skřelové víčko nepohybuje správně. Chovatelé podle něj často okamžitě začnou hledat žaberní parazity, přestože příčina může spočívat v nevhodných podmínkách prostředí, především ve velmi zatížené vodě.

Christian v této souvislosti používá výraz „unbiologisches Wasser“ – voda, jejíž biologické poměry podle něj neodpovídají potřebám ryb. Upozorňuje, že dlouhodobě nevhodné podmínky mohou vést ke stresu a následně i k poškození žaberní tkáně.

Proto klade tak velký důraz na kvalitu vody, dostatečnou filtraci a pravidelné výměny vody. Jak sám říká, jakmile v péči poleví, může se situace velmi rychle zhoršit.

Právě na klidném chování a dýchání svých terčovců chce Dominikovi ukázat, že vhodné životní podmínky nejsou jen otázkou naměřených hodnot, ale také toho, jak se samotné ryby v akváriu chovají.

Tím se rozhovor přirozeně dostává k dalšímu tématu – krmení terčovců, kterému Christian přikládá mimořádný význam.

2. Krmení terčovců – pestrá potrava jako základ zdraví a rozmnožování

08:35–24:24

Krmení patří podle Christiana Kubitschky k nejdůležitějším součástem úspěšného chovu terčovců. Zároveň jde o téma, kolem kterého se mezi akvaristy vedou dlouhé diskuse. Vločky, granule, mražená potrava, živé krmení nebo hovězí srdce – každý chovatel má své zkušenosti a vlastní představy.

Christian zdůrazňuje především pestrost. Složení krmné dávky přizpůsobuje tomu, čeho chce dosáhnout. Pro běžný chov podle něj postačuje kombinace kvalitních vločkových a mražených krmiv doplněná živou potravou. Pokud však připravuje ryby k rozmnožování, věnuje krmení ještě větší pozornost.

Jako příklad ukazuje svého vítěze šampionátu z roku 2022. Ryba je starší šesti let, přesto zůstává ve výborné kondici a Christian ji znovu spojil se samicí, která vytváří kvalitní snůšky jiker. Právě dlouhodobě dobré životní podmínky, kvalitní voda a správné krmení podle něj umožňují udržet terčovce v dobrém chovném stavu i ve vyšším věku.

Základem pravidelného krmení jsou granule, které automatické krmítko dávkuje čtyřikrát denně. Christian však velmi rád používá také vločkové krmivo, které považuje za důležitou součást jídelníčku.

Při krmení sleduje nejen to, kolik ryby přijmou potravy, ale také jejich chování. Terčovci by měli za krmením klidně a se zájmem vyplouvat k hladině. Pokud se na potravu vrhají přehnaně hekticky, není podle něj něco v pořádku.

Vlastní krmná směs s hovězím srdcem a rybím masem

Značný prostor věnuje Christian vlastní krmné směsi, kterou připravuje především pro divoké terčovce.

Jejím základem je přibližně 50 % hovězího srdce a nejméně 40 % rybího masa. Srdce nakupuje přímo od farmáře, aby znal jeho původ a kvalitu. Pečlivě z něj odstraňuje šlachy a vazivové části.

Rybí maso pochází z ekologického chovu v hospodářství Habsburků. Používá filety ze tří druhů ryb – kapra, candáta a okouna.

Vedle živočišných složek přidává také další přísady. Zmiňuje například banány, spirulinu, krill a rybí moučku. Při rozhovoru překvapí Dominika právě použitím banánů. Christian však vysvětluje, že složení směsi nemusí mít žádné pevné hranice a jednotlivé přísady lze podle potřeby obměňovat. Přednost dává například spirulině před špenátem, jehož přínos nepovažuje za příliš významný.

Důležitá je pro něj také konzistence směsi. Aby se potrava po vložení do vody nerozpadala na drobné částice, používá starý postup s přidáním želatiny. Na přibližně tři až čtyři kilogramy směsi přidává celé balení želatiny rozmíchané v malém množství horké vody. Vše následně důkladně promíchá.

Součástí jeho receptury je také poměrně velké množství česneku. Christian připouští, že si ryby na takovou směs musí zpočátku zvyknout, ale s jejím používáním má velmi dobré zkušenosti.

Živá potrava probouzí přirozené lovecké chování

Ještě větší nadšení projevuje Christian při krmení živou potravou. Mnohé krmné organismy si sám loví v přírodě.

Během rozhovoru ukazuje, jak terčovci reagují na bílé komáří larvy. Přestože už byli během dne několikrát nakrmeni, po vložení živé potravy okamžitě ožijí, začnou číhat a prudce vyrážejí za kořistí.

Používá také potoční blešivce rodu Gammarus, které může získávat prakticky po celý rok. Při jejich lovu se do sítí dostávají i další drobní vodní živočichové, například larvy jepic, pošvatek, drobní červi a organismy žijící v bahně.

Christian považuje takovou pestrost za velmi hodnotnou, protože odpovídá rozmanitosti potravy, kterou ryby nacházejí také v přírodě.

Lovecké chování má podle jeho zkušeností ještě další význam: může působit jako důležitý podnět k rozmnožování.

Vysvětluje to na přírodním cyklu Amazonie. Během období sucha se terčovci soustřeďují v menších vodních tocích, kde mají omezený přístup k potravě. S příchodem období dešťů však voda stoupá a ryby vplouvají do zaplaveného pralesa. Zde nacházejí velké množství potravy, kterou začínají intenzivně lovit.

Christian připomíná, že místní obyvatelé proto některým terčovcům říkají také Forest-Diskus, tedy lesní terčovci.

Právě přechod od období omezené potravy k jejímu náhlému dostatku považuje za jeden z důležitých přirozených podnětů k rozmnožování. Podobné podmínky se snaží někdy napodobit i při vlastních odchovech.

Popisuje například situaci, kdy postupně nasadil chovné páry, po několika dnech vyměnil vodu a začal intenzivně krmit. Ryby se podle jeho slov vytřely téměř jako na povel.

Za rozhodující přitom nepovažuje pouze změnu vody, ale především dostatek kvalitní potravy.

Nitěnky jako poslední podnět ke tření

Zvláštní místo mají v Christianově krmení nitěnky (Tubifex).

Vzpomíná na radu Heiko Blehera, který mu opakovaně zdůrazňoval, že terčovci musí dostávat červy. Christian proto používá nitěnky ze zdroje, kterému důvěřuje, a ukazuje, s jakou chutí je přijímají i ryby, které už byly předtím vydatně nakrmeny.

Při přípravě chovných ryb kombinuje pravidelné krmení granulemi, vločkami a mraženou potravou s živými komářími larvami, blešivci a nakonec právě nitěnkami.

Podle jeho zkušeností představují nitěnky pro samice poslední výrazný podnět, který může přispět k jejich připravenosti ke tření. Připomíná přitom výrok jednoho svého přítele, podle kterého musí být samice v tak dobré kondici a tak připravené k rozmnožování, že z nich jikry téměř samy vypadávají.

Brixlerova rada a pověst o kyselé vodě

Právě při vysvětlování významu krmení se Christian znovu vrací k Johannu Brixlerovi.

Když se ho kdysi někdo zeptal na tajemství úspěšného rozmnožování terčovců, Brixler se podle Christianových vzpomínek jen šibalsky podíval a odpověděl:

„Dobré krmení a dobrá voda. To je všechno.“

Christian říká, že o významu této věty přemýšlí od svých sedmnácti či osmnácti let. Přestože působí jednoduše, skrývá se za ní podle něj celá filozofie chovu.

Současně připomíná Brixlerovy úspěchy s Heckelovými terčovci a pověsti o jeho chovných postupech. Dokonce se tehdy říkalo, že divoké terčovce rozmnožuje v malých nádržích připomínajících „zavařovačky“.

Christian však pochybuje, že by Brixler držel Heckelovy terčovce trvale ve velmi kyselé vodě. Domnívá se, že důležitější mohly být krátkodobé změny podmínek, se kterými Brixler podle jeho vzpomínek neustále pracoval.

Popisuje také vlastní zkušenost s velmi nízkou uhličitanovou tvrdostí a vyšší vodivostí vody. Jednou u něj došlo k prudkému poklesu pH, když byla prakticky vyčerpána uhličitanová pufrační kapacita vody. A právě tehdy se jeho Heckelovi terčovci začali mimořádně intenzivně třít.

Zároveň ale upozorňuje, že takto kyselé prostředí ryby dlouhodobě nesnášejí. Podle jeho zkušeností mohou při dlouhodobém pobytu v příliš měkké vodě vznikat zdravotní problémy.

Tím se dostává ke své kritice snahy co nejpřesněji napodobovat amazonskou černou vodu pomocí reverzní osmózy, rašeliny a nejrůznějších přípravků. Christian je přesvědčen, že za mnoha podobnými doporučeními stojí také obchodní zájmy.

Pro něj zůstává rozhodující, aby ryby dobře přijímaly potravu, klidně dýchaly a měly dlouhodobě vhodné životní podmínky.

3. Výběr divokých terčovců – cesta do Tefé, selekce a chovatelská vášeň

24:24–39:41

Když se Dominik zeptá, podle jakých kritérií Christian vybírá divoké terčovce pro další chov, dostává se rozhovor k jeho zkušenostem s importem ryb z Amazonie.

Christian otevřeně říká, že jedním z největších problémů při dovozu je získat skutečně takové ryby, jaké chovatel hledá. Podle jeho zkušeností se označení původu nebo barevné varianty v nabídkách ryb ne vždy shoduje se skutečností.

Proto dlouho toužil navštívit původní loviště terčovců v oblasti Tefé a poznat ryby přímo v jejich přirozeném prostředí.

První vlastní odchyt v Amazonii

Tento sen se mu podařilo uskutečnit díky Andreasovi, italskému příteli, který se přestěhoval do Brazílie a začal se věnovat exportu ryb.

S jedním z terčovců pocházejících od Andrease Christian vyhrál zelenou kategorii na šampionátu v Paříži. V rozhovoru si už přesně nevzpomíná, zda to bylo v roce 2018, nebo 2019.

Andreas ho následně pozval do oblasti Tefé, kde měl Christian vůbec poprvé možnost osobně se podílet na odchytu divokých terčovců.

Vzpomíná, že šlo o fyzicky velmi náročnou práci. Okamžik, kdy poprvé držel v rukou Tefé Royal vytaženého ze stavné sítě, však pro něj představoval mimořádný zážitek.

Z této cesty zároveň vzniklo přátelství s Andreasem, které mu později umožnilo získávat ryby z lokalit a odchytů, k nimž by se jinak jen obtížně dostával.

Krásná ryba ještě nemusí být dobrým chovným jedincem

Při výběru ryb Christian hledá především něco výjimečného. Rozhodující pro něj není jen původ nebo okamžitý vzhled, ale také schopnost předávat požadované znaky potomkům.

Právě dědičnost považuje za jednu z největších neznámých.

Jako příklad uvádí červené terčovce. Přestože se mu podařilo získat krásně vybarvené jedince a spolupracoval s významnými německými chovateli, výsledky odchovů často neodpovídaly jeho očekávání. Krásně červené rodičovské ryby totiž nemusely produkovat stejně kvalitně vybarvené potomstvo.

Tato zkušenost ho natolik zklamala, že se na určitou dobu rozhodl s odchovem červených terčovců přestat.

Později se soustředil především na přírodní odchyty a výběr jedinců, jejichž vlastnosti by mohly být při dalším rozmnožování stabilnější.

Dvě stě padesát terčovců Paraconi

Jedním z nejvýraznějších příkladů Christianova přístupu je nákup 250 divokých terčovců Paraconi z jedné odchytové lokality.

Christian vysvětluje, že tehdy vykoupil celý dostupný odchyt, mimo jiné proto, aby předběhl asijské odběratele a získal pro vlastní práci co největší výběr ryb.

Nešlo přitom o nákup za účelem běžného prodeje. Chtěl z velké skupiny vybrat jedince s požadovanými vlastnostmi, vytvořit z nich chovné páry a sledovat výsledky jejich rozmnožování.

Nejprve ryby posuzuje podle viditelných znaků, tedy fenotypu. Z jejich vzhledu se snaží odhadovat genetické předpoklady. Skutečnou dědičnost však podle něj může chovatel ověřit až na potomstvu.

U terčovců Paraconi vyzkoušel přibližně dvacet různých páření. Teprve dva z těchto párů produkovaly mladé, kteří odpovídali jeho představám.

To však znamenalo odchovat a pozorovat potomstvo všech dvaceti kombinací, což představovalo obrovské množství práce, prostoru i nákladů.

Chov terčovců jako celoživotní vášeň

Dominik poznamenává, že takový přístup musí být mimořádně pracný. Christian s úsměvem odpovídá, že na něco podobného musí být člověk tak trochu blázen.

Odchov terčovců totiž nepovažuje za běžné podnikání. Především jde o jeho osobní vášeň a životní filozofii.

Podle vlastního odhadu už do terčovců investoval částku odpovídající hodnotě jednoho a půl rodinného domu. Uvažuje také o dalších vysokých výdajích na své zařízení v následujících letech.

Peníze však nejsou jeho hlavní motivací. Chov ryb přirovnává k osobnímu světu, do kterého se může uchýlit po náročných životních zkušenostech. V rozhovoru zmiňuje také svůj vztah k bojovým uměním a přirovnává ho k jiným lidem, kteří nacházejí podobné zaujetí ve vlastních zálibách.

Blue Moon jako další velká výzva

Vedle červených terčovců se Christian intenzivně věnuje také formě Blue Moon.

Jeho cílem je získat stabilní chovnou linii, jejíž potomci budou vzhledem odpovídat mimořádně kvalitním divokým rybám. Právě u Blue Moon podle něj představuje nestabilita předávání požadovaných znaků velký problém.

Christian nechce pouze vytvářet ryby podobného vzhledu přikřížením jiných barevných forem. Snaží se pracovat s původními divokými jedinci a následnou selekcí dospět ke stabilnímu odchovu.

Doufá, že se požadované vlastnosti podaří zachovat nejen v první, ale také ve druhé a třetí generaci. Teprve potom by mohl svůj chovatelský projekt považovat za skutečně úspěšný.

Rozsáhlé zařízení a každodenní péče

Při prohlídce chovného zařízení se Dominik zajímá také o množství vody a práci potřebnou k jeho provozu.

Christian uvádí, že jeho zařízení má v době natáčení celkový objem přibližně 25 000 litrů vody. Součástí jsou například dvě velké nádrže, každá s čistým objemem kolem 4 500 litrů, a další řady akvárií.

Velkou výhodou je vlastní vydatná studna. Kvalita podzemní vody byla dokonce jedním z důvodů, proč Christian vybral právě tento dům. Popisuje jílovité podloží bez vápence a téměř nulový obsah dusičnanů. Studniční voda má podle jeho měření vodivost přibližně 350 µS/cm a velmi nízkou uhličitanovou tvrdost.

K dispozici má také průmyslovou reverzní osmózu, takže může vodu podle potřeby upravovat a míchat.

V celém zařízení mění týdně několik tisíc litrů vody. V odchovné části, jejíž objem odhaduje přibližně na 8 000 litrů, představují denní výměny kolem 30 % objemu vody.

Před každým krmením odsává výkaly a zbytky potravy. Nádrže čistí a teprve poté ryby znovu krmí.

Právě při intenzivním odchovu mladých terčovců považuje tuto každodenní hygienu za nezbytnou. Velká hustota obsádky a vydatné krmení kladou podle něj vysoké nároky na filtraci, kvalitu vody a doplňování minerálních látek.

Zdraví ryb a význam správné diagnostiky

V závěru této části rozhovoru se Christian vrací ke zdravotnímu stavu ryb.

Zdůrazňuje, že dlouhodobě pracuje s mikroskopem a udržuje odborné kontakty s veterinárními specialisty na onemocnění ryb. Zmiňuje například Dr. Evu Lewisch, která působí na Veterinární univerzitě ve Vídni a specializuje se na diagnostiku a léčbu nemocí ryb, a Dr. Olivera Hochwartnera, vídeňského veterinárního lékaře zaměřeného na zdravotní problematiku ryb v akvakultuře i okrasných chovech.

Kritizuje situace, kdy chovatelé bez dostatečných znalostí stanovují diagnózy a začínají používat léčiva pouze podle vlastních domněnek nebo doporučení jiných akvaristů.

Zvláštní pozornost věnuje žábrám. Připomíná, že kromě dýchání mají význam také při vylučování některých látek z organismu a že jejich poškození nemusí být vždy způsobeno samotnými žaberními parazity.

Problémy s játry, ledvinami nebo celkovým zdravotním stavem ryby se podle jeho zkušeností mohou projevit také změnami na žaberní tkáni.

Christian proto znovu zdůrazňuje potřebu správného rozpoznání příčiny zdravotních problémů, místo automatického používání dalších a dalších přípravků.

4. Divoký odchyt, nebo odchov?

39:41–41:11

Dominik se následně ptá, zda jsou divocí terčovci skutečně náročnější na chov než jejich odchovaní potomci.

Christian upozorňuje, že chov ryb nikdy není úplně jednoduchý. U divokých terčovců podle něj záleží především na tom, jakým způsobem byli uloveni, jak probíhala jejich přeprava a jakou karanténou prošli před příchodem k novému majiteli.

Za častý problém považuje příliš časné a někdy nesprávné používání léčiv. Divocí terčovci podle jeho zkušeností bývají ošetřováni preventivně, přestože takový zásah nemusí být potřebný a může jim následnou adaptaci zkomplikovat.

Pro začínající chovatele proto považuje za vhodnější potomky divokých ryb z kvalitních odchovů. Pokud pocházejí z dobře vedeného, pokud možno bezparazitárního chovu a nebyli zbytečně léčeni, bývá jejich další péče podle Christiana jednodušší.

Zároveň však upozorňuje, že chov divokých terčovců je dnes v mnoha ohledech snazší než v minulosti. Výrazně se zlepšily znalosti o jejich potřebách, technické možnosti filtrace i celkové podmínky chovu.

Přestože divoké terčovce stále nepovažuje za ryby vhodné pro úplné začátečníky, odmítá představu, že jejich chov musí být nutně mimořádně komplikovaný.

5. Zdraví terčovců – karanténa, paraziti a význam životních podmínek

41:11–47:09

Jedním z nejdůležitějších témat rozhovoru je Christianův přístup ke zdraví divokých terčovců, především ke karanténě a používání léčiv.

Popisuje spolupráci se svým brazilským partnerem Andreasem, který ryby po odchytu připravuje na export. Oba mají jasně rozdělené úkoly a vědí, jaký postup se používá před odesláním ryb a po jejich příjezdu do Rakouska.

Karanténa bez zbytečné preventivní léčby

Andreas podle Christianova vyprávění drží ryby několik měsíců v karanténě. Pravidelně je krmí, pečuje o ně a umožňuje jim postupně si zvyknout na podmínky akvarijního chovu.

Nepoužívá však rutinní preventivní léčbu.

Christian po příchodu ryb do svého zařízení provádí především důkladné odčervení. Velký význam přikládá odstranění střevních hlístic rodu Capillaria, které se u divokých importů mohou vyskytovat.

Zdůrazňuje, že jejich úplné odstranění není jednoduché a vyžaduje pečlivý postup. Sám si během let vytvořil způsob ošetření, který se snaží provést účinně, ale zároveň ryby zbytečně nezatěžovat.

Další preventivní léčebné zásahy však běžně neprovádí.

Podle Christiana se velmi často zbytečně používají přípravky proti bičíkovcům, přestože jejich přítomnost nemusí představovat hlavní příčinu zdravotních problémů ryb.

Huminové látky a přírodní materiály

Dominik se zajímá také o používání huminových látek, listů mandlovníku mořského (Catappa) a dalších přírodních materiálů.

Christian vysvětluje, že ve svém chovném zařízení používá jen velmi málo podobných přípravků. Občas přidává kvalitní huminové látky, ale používání rašeliny a rašelinových produktů se snaží omezovat.

Důvodem není pouze jeho přístup k úpravě akvarijní vody, ale také ochrana přírody. Při své profesní činnosti se zabývá otázkami životního prostředí a udržitelnosti, a proto upozorňuje na ekologické důsledky těžby rašelinišť, včetně uvolňování oxidu uhličitého. Zmiňuje také původ některých přírodních kořenů používaných v akvaristice, které pocházejí právě z těchto oblastí.

Upozorňuje, že některé přírodní materiály si mohou akvaristé obstarat sami, pokud vědí, co a jak správně použít.

Zmiňuje například olšové šištice, dubové listí, žaludy nebo heřmánek. S některými přírodními výluhy má podle svých zkušeností dobré výsledky zejména při péči o čerstvě dovezené divoké ryby.

Současně vybízí chovatele, aby se o používaných materiálech sami informovali a nepřebírali automaticky všechna obchodní doporučení.

Ne každé onemocnění způsobují paraziti

V další části rozhovoru Christian připomíná odborné diskuse a veterinární setkání, která se v minulosti zabývala příčinami úhynů terčovců.

Z jeho pohledu je velmi důležité rozlišovat mezi samotnou přítomností parazitů a skutečnou příčinou onemocnění.

Připouští výskyt žaberních parazitů i střevních bičíkovců. Je však přesvědčen, že bičíkovci bývají v mnoha případech až druhotným problémem, který se projeví po předchozím poškození ryby jiným onemocněním.

Za hlavní příčinu značné části úhynů terčovců považuje bakteriální onemocnění. Ve svém vyprávění dokonce odhaduje jejich podíl přibližně na 80 %.

Podle Christiana může dlouhodobě nevhodná voda, nedostatečná hygiena nebo nekvalitní krmení postupně oslabovat zdravotní stav ryb. Po určitou dobu nemusí být nic nápadného, než se začnou objevovat první příznaky.

Popisuje například postupné hubnutí, odmítání nebo vyplivování potravy a změny v pohybu skřelí. Chovatelé pak často hledají parazity, přestože příčina může podle jeho zkušeností spočívat v závažnějším vnitřním onemocnění.

Christian uvádí také vlastní zkušenosti s pitvami ryb, které mu přinesli zákazníci. Opakovaně pozoroval poškozená játra, zvětšený žlučník nebo nahromadění infekční tekutiny v tělní dutině.

Upozorňuje, že v pokročilých stadiích takového onemocnění již nemusí pomoci ani další podávání antibiotik či odčervovacích přípravků.

Celá jeho úvaha se tak znovu vrací ke stejnému principu: zdraví ryb podle něj začíná kvalitou prostředí, krmením a každodenní péčí, nikoli až výběrem léčiva ve chvíli, kdy se objeví vážné příznaky.

6. Podmínky chovu – akvárium, filtrace a klidná skupina terčovců

47:09–53:59

Dominik se Christiana ptá, jak by mělo vypadat akvárium pro začínajícího chovatele terčovců. Zajímá ho velikost nádrže, počet ryb, vhodné zařízení akvária, rostliny i možnost společného chovu s dalšími druhy.

Christian začíná doporučením, které souvisí s jeho předchozím výkladem o zdraví ryb.

Začít s kvalitními bezparazitárními odchovy

Začátečníkovi by Christian doporučil pořídit si terčovce z prokazatelně bezparazitárního chovu a nezačínat hned s drahými divokými rybami.

Zdůrazňuje, že nejde o reklamní tvrzení ani snahu propagovat určitý typ odchovu. Podle jeho zkušeností tím chovatel výrazně sníží riziko potíží, které by jinak mohly vést k obtížnému hledání žaberních parazitů nebo potřebě odčervování.

Stejnou pozornost doporučuje věnovat také ostatním rybám ve společenském akváriu. Pokud si chovatel pořídí terčovce z bezparazitárního odchovu, ale následně do nádrže přidá jiné ryby neznámého původu, může si tím parazity do akvária znovu zavléci.

Proto doporučuje vybírat i další druhy pokud možno ze stejně dobře kontrolovaných chovů.

Velikost akvária a substrát

Při úvahách o velikosti nádrže Christian odkazuje na odbornou literaturu a předpisy, které stanovují požadavky na prostor pro chované ryby.

Jako spodní hranici uvádí přibližně 250 až 300 litrů vody a zdůrazňuje nutnost dostatečného prostoru pro plavání.

Při prohlídce ukazuje Dominikovi skupinu Blue Moon z Nhamundá a označuje její nádrž za vhodné prostředí pro vytváření chovných párů.

Pokud jde o zařízení akvária, upřednostňuje Christian nádrže bez substrátu. Jestliže chovatel na dně písek chce, doporučuje pouze tenkou vrstvu.

Důvodem je především hygiena. Na holém dně je snadno vidět, kolik výkalů a zbytků potravy se během jediného dne nahromadí. V silnější vrstvě substrátu se nečistoty mohou zadržovat a vytvářet podmínky pro hnilobné procesy.

Christian zároveň upozorňuje, že některé takové problémy nemusí být na první pohled patrné ani z běžně měřených parametrů vody.

Pokud ryby zrychleně dýchají nebo vykazují známky stresu, může chovatel u nádrže bez substrátu alespoň některé možné příčiny snadněji vyloučit.

Filtrace není skladiště nečistot

Velmi důležitou součástí chovu je podle Christiana dostatečně výkonná filtrace.

Za vhodné řešení považuje především dobře dimenzované průtokové nebo skrápěné filtry, které mají dostatečný objem filtračních médií a odpovídající průtok vody.

Kritizuje představu, že stačí koupit běžný vnější filtr označený jako vhodný pro určitý objem akvária a tím je problém filtrace vyřešen.

Ve vlastním zařízení používá mechanické předčištění, například jemné houby před přepady, aby se výkaly a zbytky potravy zachytily ještě před vstupem do biologického filtru.

Biologický filtr podle něj nemá sloužit jako místo, kde se dlouhodobě shromažďují nečistoty. Má vytvářet vhodné prostředí pro bakterie zajišťující biologické procesy ve vodě.

Přirovnává ho k malé čistírně odpadních vod.

Rostliny v akváriu s terčovci nevylučuje. Sám je však raději pěstuje v květináčích, které lze začlenit do zařízení nádrže, ale současně kdykoliv vyjmout a vyčistit.

I zde zdůrazňuje především jednoduchou údržbu a možnost pravidelně odstraňovat nečistoty.

Větší skupina může být klidnější

Když se Dominik zeptá na vhodný počet terčovců, Christian vysvětluje význam sociální hierarchie.

Jako příklad uvádí skupinu deseti mladých terčovců o velikosti přibližně deset centimetrů ve třísetlitrovém akváriu.

Terčovci podle něj mají svou sociální hierarchii, kterou s určitou nadsázkou přirovnává k pořadí dominance u slepic.

Ve větší skupině se podle jeho zkušeností agresivita a vzájemný tlak rozloží mezi více jedinců. V malé skupině se naopak mohou konflikty soustředit na jedinou slabší rybu.

Při prohlídce ukazuje také chovnou skupinu, kde mezi sebou samci soupeří o dvě samice připravené ke tření. Taková skupina pochopitelně není zcela klidná.

Christian ji porovnává s početnými skupinami terčovců různých velikostí, které Dominik viděl v předchozích nádržích během krmení. Tam podle něj nebyl patrný téměř žádný stres ani výrazné souboje.

Jeho cílem je dosáhnout pokud možno klidného soužití ryb, protože čím méně stresu ve skupině, tím příznivější podmínky pro jejich zdraví.

7. Odchov mladých terčovců a snaha obnovit evropské chovné linie

53:59–59:01

V odchovné části zařízení ukazuje Christian Dominikovi skupiny velmi mladých terčovců, jejichž velikost se pohybuje kolem dvou až tří centimetrů.

Zde se rozhovor vrací k jeho dlouhodobému zájmu o šlechtění a zachování vzhledu původních přírodních forem.

Vlastní metoda umělého odchovu

Christian vysvětluje, že během let vyvinul vlastní postup umělého odchovu mladých terčovců, jehož cílem je získávat ryby pokud možno zcela prosté parazitů.

Ukazuje skupinu mláďat, na které mu mimořádně záleží. Jsou stará teprve přibližně čtyřicet dní, přesto podle jeho hodnocení velmi dobře rostou.

Tento výsledek připisuje především bezparazitárnímu stavu a pečlivě udržovaným odchovným podmínkám.

Přestože samotné odchovné nádrže nejsou velké, za nimi pracuje rozsáhlejší filtrační systém. Christian popisuje jednoduché nádoby s filtrační vatou a lávovou horninou, doplněné dalšími filtry.

Všechny filtry používá až po jejich biologickém zaběhnutí.

Odchovné nádrže musí umožňovat pravidelné krmení i rychlé odstranění nečistot. Christian vysvětluje, že přibližně hodinu po krmení odsává zbytky potravy a výkaly, poté obnoví průtok přes filtrační houbu a doplní čerstvou vodu.

Mladé terčovce přitom odchovává v běžné vodě z rozvodu, nikoli v nějaké zvláštní směsi připravované pro každé jednotlivé krmení či výměnu vody.

Návrat ke klasickým Rottürkis

Velmi osobním projektem je pro Christiana snaha obnovit kvalitní evropské kmeny červenotyrkysových terčovců, známé jako Rottürkis.

Vzpomíná na historické chovatele, například Siegfrieda Homanna a faráře Schultena, jejichž linie podle něj představovaly mimořádně kvalitní evropský chov.

Christian se domnívá, že takové kmeny dnes z velké části vymizely a že mnoho současných červenotyrkysových terčovců pochází z asijských linií.

Proto se snaží odchovávat ryby, které by vzhledem odpovídaly kvalitě někdejších evropských chovů.

Za významný osobní úspěch považuje odchov pravých, výrazně liniovaných Tefé Royal, kterého se mu podařilo dosáhnout po mnoha letech snažení.

Současně pracuje s modrou linií Nhamundá Royal.

Oba kmeny následně spojil a v odchovně ukazuje první potomstvo této kombinace. Právě do těchto mladých ryb vkládá velké naděje.

Dva výjimeční rodiče

Christian dále představuje dvě ryby, které chce využít pro další chov.

Jednou je mimořádně pěkný divoký terčovec, kterého v rozhovoru označuje jako Royal Blue i Red Royal. Vyniká výrazným modrým liniováním na sytě červeném podkladu.

Druhou je jeho vlastní odchovaná ryba Nhamundá, rovněž s velmi pěknou kresbou.

Christian doufá, že jejich spojením získá potomstvo s požadovanými vlastnostmi a přiblíží se vzhledu červenotyrkysových terčovců, které obdivoval v minulosti.

Zmiňuje také další kombinace se svými Tefé Royal, od nichž očekává velmi zajímavé výsledky.

Co skutečně znamená F1?

V závěru této kapitoly Christian vysvětluje rozdíl mezi genetickým a tradičním chovatelským používáním označení F1.

Podle jeho slov se v obchodě někdy jako Royal Blue F1 prodávají ryby vzniklé například křížením starší asijské samice Royal Blue nebo Rottürkis s divokým jedincem Royal Blue.

Z genetického hlediska lze potomstvo dvou odlišných linií označit jako první filiální generaci F1.

Christian však zdůrazňuje, že starší chovatelé terčovců tradičně pod pojmem F1 rozumějí především první generaci potomků dvou divokých rodičů F0 × F0.

Právě takový odchov je pro něj zvlášť hodnotný a tvoří důležitou součást jeho chovatelských cílů.

8. Dobré krmení, dobrá voda – Christianovo závěrečné poselství

59:01–62:29

Na závěr návštěvy Dominik požádá Christiana o jednu radu, kterou by sám rád znal už před čtyřiceti lety.

Christian odpovídá, že kdyby tehdy věděl, jak jednoduché jsou základní principy úspěšného chovu, ušetřil by si spoustu peněz i zbytečných problémů.

Znovu připomíná Brixlerovo motto:

„Dobré krmení, dobrá voda.“

S typickým rakouským humorem dodává, že je to vlastně jednoduché jako facka.

A především varuje před neustálým experimentováním s vodou.

Podle jeho zkušeností je mnohem důležitější udržovat stabilní podmínky než se stále snažit měnit jednotlivé parametry. Sám v závěru rozhovoru uvádí jako příklad vodu s pH přibližně kolem 7 a s dostatečně stabilní uhličitanovou tvrdostí.

Znovu zdůrazňuje význam fungující biologické filtrace a upozorňuje, že příliš nízká uhličitanová tvrdost může vést k problémům s její stabilitou.

Kriticky se také vrací ke snahám napodobovat amazonskou černou vodu pomocí nejrůznějších prostředků a k používání léčiv bez dostatečného důvodu. Podle jeho názoru jsou mnohá podobná doporučení ovlivňována obchodními zájmy.

Dominik na závěr děkuje za možnost návštěvy a upozorňuje na Christianovy internetové stránky.

Christian vysvětluje, že připravuje rozsáhlejší internetový obchod, protože zájem o jeho ryby výrazně vzrostl. Současně však zdůrazňuje, že chov a prodej terčovců nejsou jeho hlavním zaměstnáním ani zdrojem obživy.

Velký význam přikládá také informační části svého webu, kde se snaží odpovídat na otázky, se kterými se akvaristé opakovaně setkávají.

Právě potřeba dostupných a srozumitelných informací je jedním z důvodů, proč Dominik podobné rozhovory natáčí. Jak na závěr oba připomínají, protichůdná doporučení mohou zejména méně zkušené chovatele spíše mást, než jim pomáhat.

Christian se tak v posledních minutách rozhovoru vrací ke stejné myšlence, kterou si zapamatoval už v mládí od Johanna Brixlera: základem úspěšného chovu jsou kvalitní potrava, vhodná voda a důsledná každodenní péče.

Úplný český překlad rozhovoru

Kompletní český překlad více než hodinového rozhovoru s Christianem Kubitschkou je k dispozici také jako samostatný dokument PDF. Obsahuje všech osm kapitol a zachovává průběh rozhovoru mezi Christianem Kubitschkou a Dominicem Kurzem.

Kompletní český překlad rozhovoru (PDF).

Související odkazy

• CK Discus – oficiální stránky Christiana Kubitschky
• Aqua Expo Tage XXL 2026 v Hammu – reportáž na Discus.cz
• Evropský šampionát terčovců Dortmund 2024 – Dähne Aquaristik
• Angelfish Dominik – YouTube kanál
• Angelfish Dominik – Instagram
• Dominikova návštěva Diskus-Studio Tinnes – YouTube

Původní rozhovor natočil a zveřejnil Dominic Kurz (Angelfish Dominik). Účastníkem rozhovoru je rakouský chovatel Christian Kubitschka. Český článek a úplný překlad byly připraveny pro Discus.cz se souhlasem autora videa.

Autor: Kersten Opitz
Publikováno: 7.11.2026
Aktualizace: 7.11.2026