V posledních letech se rozšířil sortiment techniky nabízené pro akvaristy a také u mnoha výrobků ceny klesly na přijatelnější úroveň. Mezi taková zařízení patří i UV lampy. Mnozí se ale ptají, k čemu jsou, jak a kdy je nejlépe používat.

UV zářením je označováno široké spektrum vlnění v rozmezí 100 až 380 nm (1 nm = 0,000 000 001 m), které leží mezi viditelným světlem a rentgenovým zářením. UV záření má v různém rozsahu vlnění různé účinky a dělí se na UV-A, UV-B a UV-C. Přirozené UV záření nemá pro naše akvária žádný vliv, protože je hned po několika centimetrech vodou zcela pohlceno. Z toho je jasné že akvárium a jeho osazenstvo samo žádné UV záření nepotřebuje.
Proti tomu je ale ošetření vody pomocí UV záření smysluplné, třeba k snížení množství choroboplodných zárodků ve vodě. Zde je pro nás zajímavé UV-C záření o vlnové délce 200 až 280 nm.

V normálním společenském akváriu harmonicky a vyváženě osázeném rybami a rostlinami je UV lampa zbytečná. Oproti tomu může být nasazení UV lampy smysluplné při odchovu citlivých akvarijních ryb nebo při intenzivním chovu. Také lze UV lampu úspěšně použít proti zelenému zákalu vody způsobenému silným rozšíření zelených jednobuněčných řas, které může nastat třeba po silném hnojení nebo při nadbytku organických sloučenin ve spojení s výměnou vody za čerstvou.
Oproti použití chemických prostředků UV záření do vody nepřidává žádné látky. UV záření ošetřuje pouze tu vodu která zrovna protéká kolem UV výbojky. Voda UV záření nemůže ukládat či jinak dopravovat takže voda po opuštění UV lampy je „bez záření“. Poškození rostlin či živočichů a bakterií v akváriu nebo filtračním systému vlivem záření je naprosto vyloučeno.

Pro akvaristiku používané UV lampy používají rtuťové nízkotlaké výbojky. Podobají se konstrukcí a funkcí známým výbojkám, ale nemají v sobě žádný luminiscenční povlak na vnitřní straně skleněné trubice, ale přímo vysílají vzniklé UV záření. Asi 70% vzniklého záření je ve vlnovém rozsahu 250 až 270 nm kdy je sterilizující účinek nejvyšší.

UV lampu lze provozovat samostatně s čerpadlem, které do lampy vhání vodu, ale často se UV lampa zapojuje do filtračního systému před vstupem vody zpět do nádrže. Toto řešení je mnohem výhodnější protože tak do UV lampy jde už čistá voda bez mechanických částic znečišťujících vodu, které účinnost UV lampy snižují.

UV výbojky jsou konstruované pro sterilizaci vzduchu v místnostech a tak v akvaristice nedosahují výrobcem uváděné výkony. Dále je UV výbojka v lampě vodou chlazena čímž se její výkonnost snižuje na 70 až 55%. Také uváděná doba použitelnosti 5000 hodin se v akvaristice nedosahuje, protože chlazené zářiče stárnou rychleji. Již po několika set hodin provozu dochází v trubici se vytvářit skoro neviditelné černění , které postupně pohlcuje stále více UV záření. Nakonec září výbojka jen viditelným světlem ale výkon v UV spektru je drasticky snížen. Výhodnější jsou ty lampy, kde výbojka nepřichází přímo do styku s vodou ale je umístěna v trubce z křemíkového skla, které propouští UV záření a tak může dosáhnout správné provozní teploty.

UV-C záření je absorbováno bílkovinami a tím se poškozují. Takto jsou ničeny bakterie, viry, kvasinky, řasy apod. Ale jsou možné i poškození podobná popáleninám. Proto se nikdy nesmí UV lampy provozovat bez dohledu, protože mohou způsobovat podobné škody na kůži či na očích jako při neopatrném používaní horského sluníčka.
UV záření působí jako výsledek hustoty záření a doby ozáření. To znamená, že slabší záření se dá vyrovnat delší dobou ozáření k dosažení stejného účinku.
Z výše napsaného tedy jasně vyplývá, že čím pomaleji voda lampou protéká, tím je účinek UV záření účinnější.

Publikováno 27.9.2016